Tady je Davidovo

(osobní nástěnka)

Dněpr MT11

Dlouho jsem váhal jestli má smysl psát o Dněprovi. Nicméně stránek s touto tematikou je na českym internetu hodně málo, takže jsem se rozhod že něco sesmolim. Popíšu svoje zkušenosti, včetně některých slepých cest formou blogu. Přijde mi to lepší než technicky strohý výčet oprav a úprav, líp se to čte. Když by někdo chtěl detailnější informace, tak nahoře je e-mail a nebo si mě najděte na uralforu, nick Davy.

Dněpra jsem našel v inzerátu na uralforum.cz v červenci 2012. Tou dobou už jsem měl celkem plnou garáž motorek a racionálně vzato byla dost blbost kupovat další. Jenže Dněpr byl muj sen už od doby kdy jsem viděl na broučím srazu v Chlumci stavbu Hustej Dněprson, někdy v roce 2000. Taky mezi kamarádama se začalo objevovat čím dál tim víc ruskejch a ukrajinskejch strojů. No a v neposlední řadě bylo potřeba něco s víc jak dvěma kolama na zimu. Sice v garáži čeká na renovaci Velorex 560, ale ten si ještě pár let počká. Takže jsem se rozhod že si udělám radost :) Na fotce v inzerátu vypadal pěkně. Rok výroby 2001, platná technická, najeto cca 14 000 km, neježděný v zimě, cena 45 000,-. Co nebylo až tak pěkný byl propálenej levej píst (proto to majitel prodával). A chyběla baterka. S prohlídkou a opravou slíbil pomoc zkušený dněprista a uralista Michal, mj. admin a majitel uralfora. Bylo rozhodnuto že tomu v podstatě nic není a dojede to po ose. Píst jsme vzali vyřazenej z Michalova Dněpra (běhá tam dodnes), baterku z mojí Yamahy a vyrazili do Příbrami. Michal opravoval, já jsem pomáhal s čištěním motoru od kusů rozpadlého pístu, kecal s majitelem a přerovnával do sajdy knížky které chtěl vyhodit (vystačily mi na zhruba rok, dobrej bonus). Pak proběhla zkušební jízda, poslední jízda majitele, platba a vyrazili jsme ku Praze. Já autem, Michal na Dněprovi. Vypadalo to, že všechno proběhne v pohodě, do tmy jsme u Michala. Tam se Dněpřík pořádně prohlídne a odvezu si ho domů. Jak už asi tušíte, něco se posralo :) To něco byl vypouštěcí šroub oleje. Když jsem v družném rozhovoru s majitelem čistil vanu, tak jsem ho zapoměl dotáhnout. Takže jsme někde v půlce cesty důkladně promazali silnici a v motoru bylo sucho. Šroub se samozřejmě najít nepovedlo a další olej jsme neměli. Po chvíli marného hledání jsme Dněpra dotáhli na laně na nejbližší benzínku. Už zavírali, ale olej a něco k večeři nám ještě prodali. Pak telefonát Michalovo manželce Veverce, ta doma vzala všechno co by se mohlo dát použít jako špunt olejové vany, sedla na motorku a přijela za náma. To se taky úplně nepovedlo, protože jsme jí trošku blbě navigovali, ale nakonec jsme se našli. Sice už byla tma, ale Dněpr byl zas pojízdnej a jelo se dál. To by ale bylo moc jednoduchý a tak nám pro změnu začal docházet benzín. V Dněprovi, ve Veverčiný motorce a já v autě už jsem na tom taky nebyl úplně nejlíp. No a všechny benzínky zavřený. Naštěstí, když už to vypadalo hodně zle, já jsem dělal předsunutej průzkum s flaškama od oleje a Michal se s Dněprem pohyboval jen přískokem na poslední výpary, jsme našli otevřenou Shellku. Pak už se nás smůla pustila a dojeli jsme do cíle, zhruba v jedenáct v noci.

U Michala a Veverky v garáži jsme na tom makali po večerech tři dny, aby byla trochu jistota že dojedu do Lovosic. Všechny šrouby co držej sajdu byly volný, měnil se vzducháč, nějaký žárovičky, zabrušovaly a seřizovaly se ventily, předstih, brzdy, spojka, karburátory ... . To by nicméně samo o sobě nestačilo, protože bez řidiče ani sebelíp připravená motorka nejede a já nikdy předtím sajdu neřídil, takže mi Michal udělal cosi jako základní kurz na jejich Uralu. Pro ilustraci - M:"Tady sjeď ze silnice a vyjeď na támhletu mez" D:"To vyjede???" M:"No, já bych to vyjel"... M:"Objeď támhletu závoru" D:"A neni tam proto aby se tam nejezdilo?" M:"Za ní je ještě vybagrovaná jáma, ale to projedem" :) Naučil jsem se brzdit a akcelerovat aniž bych vyjel do protisměru nebo do škarpy, otáčet se kolem kola sajdy, projíždět zatáčky a hlavně mít velkej respekt a neblbnout, protože motorka se sajdou je šílenost na hranici řiditelnosti. :)

Pak následovala cesta domů, která k mému překvapení proběhla naprosto v pohodě a další, tentokrát důkladnější oprava. Bylo nutné vyměnit ozubená kola rozvodu. Rozebral jsem předek motoru, ze stávajících kol si opsal čísla a poslal objednávku panu Kučerovi na ural.cz. Ukázalo se, že ty čísla jsem opisoval zbytečně. Sice se původně dělaly kola v různých rozměrech, aby se kompenzovalo nepřesné obrábění skříně, ale jako n.d. se už dělá jen jeden rozměr. Objednal jsem všechny tři, tzn. na kliku, vačku a alternátor. Na klice nebyl problém kolo vyměnit bez demontáže motoru, altík jsem si na to demontoval, ale vačka se bránila. Nakonec jsem jí musel vytáhnout a kolo sundat a namontovat nové pod lisem. Při montáži předního krytu jsem narazil na problém - po dotažení se motor nechtěl točit. Bylo to způsobeno větší tloušťkou kola na vačce, což posunulo dopředu klobouček, který otevírá výdech z bloku a ten se opřel o kryt a šprajcnul se. Vyřešilo to zdvojené papírové těsnění. Vůle mezi kolem na vačce a altíku se teď ani při největším dotažení nedá eliminovat, kola jsou menší než originál. To není sice úplně dobře, ale je to lepší jak opačný extrém. Takhle to fungovat může. Pro informaci, ta vůle se nastavuje pootáčením alternátoru na excentru a měla by tam nějaká minimální být pořád, při protáčení motoru. Zkouší se to tak, že se sundá zadní dekl z altíku a hejbe se s ním za vrtulku chlazení. Manuál předepisuje konkrétní toleranci, ale přibližně stačí aby tam zhruba nějaká vůle byla. Ty kola stejně hrozně šmajdaj.

Další na řadě bylo zapalování. Přivez jsem to se dvěma cívkama z auta, pro každej válec jedna. To nebylo úplně šťastné řešení, protože dněpří zapalování pálí v každé horní úvrati obou válců, nemá to rozdělovač, takže odběr byl dvojnásobný. Jako provizorní řešení jsem namontoval dvouvývodovou cívku z Malucha na levou stranu dolu vedle nádrže s tím, že časem se přesune pod nádrž. Samozřejmě, jak říká stará moudrost, jednotka trvání provizorního řešení je jeden furt. Ta cívka je tam pořád. Ale už dělám na nové nádrži a s ní se to snad sveze.

Tím byly vyřešené známé nedostatky a začalo se jezdit, aby se objevily další. První bylo drhnutí zadního kola o kardan. Uvažoval jsem o posunutí na výpletu doleva, naštěstí jsem to neudělal. Problém byl v roztrženém důlku na konci tyče kardanu kterým se ta tyč vystřeďuje (na výstupu z převodovky je odpovídající kulička), takže vystředění zajišťovala jen značně vyběhaná hardy spojka. Řešení - nová tyč, opět od pana Kučery.

Když jsem odjížděl na sraz do Píšťan, tak jsem si všim, že se zadní osa občas protáčí s kolem. Někdo do zadního kola namísto nezničitelných kuželíků namontoval kuličková ložiska a to bez úpravy uložení, takže se zkřížila a zadřela. Vyrazit je a namontovat originál kuželíky z jednoho z náhradních kol zabralo zhruba hodinu. Ale těch nadávek co padlo na adresu autora té "geniální" úpravy :)

Celé to první léto jsem se zlobil s originálními karburátory K62 (nebo K65, nejsem si jistý, prostě ty s plechovým hranatým šoupátkem). Zaboha nešel seřídit volnoběh a nahoře to taky nijak zvlášť netahalo. Prý se dají zkrotit, je potřeba nějak stabilizovat značně kolísající hladinu v plovákovce za pomoci jehlového ventilu z nějakého skůtru, nebo mopedu. Já jsem zvolil jednodušší řešení, koupil jsem karburátory Pekar K68. Udělal jsem si pod ně izolační podložky z desítky pertinaxu s portama na seřizování synchronizace (provrtané mazničky s vyraženou kuličkou) a od té doby motor krásně drží volnoběh, jede to víc než jsem ochotnej zkusit a startuje většinou na jedno šlápnutí.

Na podzim začala být zima na ruce, bylo potřeba koupit vyhřívané hefty. Ty co na motorce byly už se rozpadaly, takže nějaké bych stejně koupit musel. Je to docela problém, protože Dněpr má palcový řidítka, pravej heft musí mít vnitřní průměr 26mm, levej 25. Sehnal jsem za tisícovku hefty Paaschburg & Wunderlich. Zpracování nic moc, ale fungujou už dva roky. K tomu jsem si ještě ušil návleky na celá řidítka, včetně páček, abych nemusel jezdit v rukavicích. Dá se, ale když je pod cca -5 tak to slabý rukavice přece jen chce. Nedá se to úplně utěsnit. Na požádání můžu poskytnout střih a detailní popis.

Poslední úprava před zimou byly revmaplechy, kryty na nohy. Koupil jsem je na burze v Chotusicích od poláků a namontoval tak jak byly, tzn. v zelené barvě. No a samozřejmě pneumatiky. Původní Dněprošíny už klouzaly i po suchém asfaltu a na plochodrážní gumy nemám trpělivost. Přezouvají se každých cca 500km. Koupil jsem Mitas E05. Není to drapák, v hlubokém sněhu, nebo hustym lepivym bahně je problém. Ale je to asi nejlepší kompromis.

Po pár zimních vyjížďkách a srazech přišel šok. Do té doby celkem pěkná motorka se proměnila v hromadu rezavého železa a zoxidovaného hliníku. Sůl je svinstvo. Na jaře jsem ji důkladně omyl a nejhůř postižený místa (sestava zadního blatníku, zadní tlumniče, kyvka) nalakoval akrylátem. Chystám se takhle metodou "per partes" postupně nalakovat celou motorku. Zásadní problém je v tom že kluci ukrajinský aby měli na vodku šetřej na čem se dá, mj. i na laku. Takže žádnej základ, jen jedna slabá vrstvička něčeho, zřejmě nitroemailu. Chromování a zinkování nemlich to samý.

Originální vejfuky už když jsem to koupil nebyly v nijak dobrym stavu a ta jedna zima je dorazila, chrom se oloupal po kusech. Stejně byly ošklivý a zbytečně ten motor dusily. Nahradil jsem je doutníkama z kejvačky. Z těch jsem orval zbytky chromu, rozpáral je, vyndal všechny ty zbytečnosti zevnitř, svařil a upravil předek na průměr dnepřích kolen. Vejfuky i kolena jsem nalakoval Aluxalem Titanium a vypálil. S odstupem času ale musim říct že to nebyl dobrej nápad, nedrží to. Vrátim se asi zpátky k léty prověřenýmu postupu, tzn. na tlumiče stříbrnej Hammerite (zežloutne, ale drží) a na svody kamnářskou stříbřenku a každej rok přetřít znova. Zvuk se výrazně zlepšil, přesněji řečeno to řve jak kráááva a po delší jízdě z toho má člověk hlavu jak pátrací balon, obzvlášť v otevřené přilbě. :) Motor malinko ožil, hlavně nahoře. Časem na ně ještě možná navařim ploutvičky, retro je in a sranda musí bejt.

Původní majitel na motor namontoval hlubokou hliníkovou vanu. Když člověk nemá moc teréní ambice, tak je to dobrá věc, líp se chladí olej. Musí se ale prodloužit sací trubka čerpadla, aby bralo až u dna. Jelikož jsem neměl v dílně vhodnou trubku, tak jsem si nástavec stočil ze silnějšího plechu a na hulváta navařil. Funguje to dobře, ani v kolonách v Praze mi na volnoběh neproblikává tlak oleje. Používám M8AD (15W50).

Zajímavé překvapení na mě čekalo na přední vidlici. Když jsem motorku vyheveroval, tak se ukázalo, že v jednom kluzáku není olej a ani být nemůže. Chyběla na něm matice s těsněním. Našel jsem jí zaraženou nahoře v krytu. Evidentně namontovaná nikdy nebyla. Při montáži ji jen navlékli na šavli a zapoměli zašroubovat. Oprava a výměna (resp. nalití) oleje ale moc nepomohla. Předek pořád jakoby měl vlastní vůli, každá jen trochu rozbitá zatáčka znamenala vlnu adrenalinu. Časem mě to přestalo bavit a tak jsem koupil dopředu tlačenou kyvku, originál novou z KMZ, přes jednoho pána z Moravy a jeho polského dodavatele. To jsem si naběh. PPLka mi přivezla v krabici celkem hezkou vidlici s brzdovým štítem, paknama, blatníkem a tlumičema. Bližší ohledání ale odhalilo svary v zoufalé kvalitě a lak stejný jako na motorce, tzn. bez základu. Pokus o montáž pak ukázal že to zřejmě bylo vařeno bez přípravku a nebo přípravek dělal nějaký zedník. Centimetr žádná míra. Zhruba polovinu svarů jsem musel rozřezat a svařit znova. Do brejlí jsem to narval násilím, protože šavle jsou v průřezu elipsovité. Už je tam a funguje, ale pokud bude nějaké příště, tak si připlatím a koupim z Uralu.

Po první zkušební projížďce bylo jasné, že bez lepšího tlumiče řízení to nepůjde. Vidlice má hodně hmoty daleko od osy otáčení a má tendenci se rozkmitávat. Podle návodu na uralfóru jsem koupil tlumič Meyle 0260460161, navařil oka na vidlici a rám sajdy a namontoval. Oka mám z šestky pásoviny, silentbloky na koncích tlumiče jsou do nich chycený letmo desítkama inbusama. Lepší by bylo aspoň na stranu vidlice dát kulový čep. Silentblok se překrucuje a vrže. Vyřešil jsem to tak že jsem z něj vnitřní trubičku kusem nabroušený trubky vyseknul, lehce ji osoustružil a vložil pouzdro naříznutý tak aby ho guma mohla sevřít a vymezit vůle. Axiálně polohu vymezuje dvojice trochu větších podložek. Neni to strojařsky úplně čisté řešení, ale funguje. Teď se dá i na hodně rozbité cestě řídit jednou rukou. S původním stavem je to nesrovnatelné.

Levej válec je nepříjemně na ráně, občas se v terénu potká s nějakym pařezem. Zatím všechny pařezy uhnuly, ale jednou nějakej neuhne, nebo to bude šutr. Na Uraly se prodává ochrannej rám, ale je drahej jak sviňa. Tak jsem koupil metr coulový trubky a rám si vyrobil. Ohnout jí je v domácích podmínkách prakticky nemožné, ale vzpoměl jsem si na vystřihovánky z ABC. Ohyby se tam nastřihovaly do trojúhelníčků. Pár řezacích kotoučů, nějaká ta elektroda, trochu tmelu a vymalováno. Akorát se obávám, že v případě nehody povolí rám motorky. Drobet jsem to předimenzoval.

Další úprava bylo přemístění baterky. Dněpří alternátor nemá úplně dobrou pověst, co se spolehlivosti tejče a vozit s sebou náhradní se mi nechtělo. Rozhodl jsem se proto případnou situaci kdy nebude možno elektřinu vyrábět řešit tak, že jí budu dostatečné množství skladovat. Koupil jsem a do kufru sajdy zamontoval autobaterii 12V/45 Ah. Aby nezabírala tolik místa, tak jsem ji částečně zapustil v kastlíku z pozinkového plechu do podlahy. Kouká dolů zhruba 70 mm. Podlahu jsem kolem vyztužil duralovými úhelníky. Do levé zadní části stěny sajdy jsem zamontoval odpojovač baterie z nějakého staršího auta. Vše je utěsněno silikonem, jen v nejnižší části kastlíku jsou díry na odtok případné vody, nebo kyseliny z baterky.

Napětí na baterce mi hlídá jednoduchej komparátor s jedním OZ. Při poklesu pod zhruba 12.5 V rozsvítí kontrolku. Původní výstup na kontrolku z regulátoru mi nepřišel příliš užitečný. Signalizoval jen dobíjí/nedobíjí a to ještě ne moc spolehlivě.

I takhle zapuštěná ale baterka zabírá v kufru dost místa, nad podlahu vyčnívá ještě zhruba 10 cm. Proto jsem musel přesunout kanystr, který jsem dosud vozil v kufru. Po prodiskutování s kolegy na uralfóru jsem ho přidělal na nejmíň zranitelné místo na sajdě, vzadu na straně u motorky. Držák je vyrobený ze střešního příčníku z Felicie. Má tvar kříže s patkami vymezujícími pozici kanystru a je polepený gumou z rozstříhané duše. Kanystr na něm drží plechový pásek potažený kůží, který se v horní části přišroubovává přes pružinu. K navařenému oku (cca dvacítka podložka) je možno kanystr zamknout visacím zámkem. Kdybych měl pasovinu, tak bych udělal klasickej držák. Ale neměl jsem a byl víkend :)

Jedna zajímavá závada z poslední doby: Začal mi kmitat tachometr a po čase umřel. Běžná diagnóza že byl suchej náhon a zadřel se a ukroutil se celkem potvrdila. Náhon nijak moc namazanej nebyl a byl dole u převodovky ukroucenej. Tak objednat novej náhon. Jenže ouha, po pár desítkách km to samé. Příčina problému nebyl náhon, ale přidřenej tachometr. Takže další náhon a z bedny s dílama co jsem dostal při koupi k motorce novej tachometr. Tamten přeměřoval, tenhle podměřuje, ale funguje. Uvidíme jak dlouho mu to vydrží. U Dněpra člověk nikdy neví.

Pokud máte dojem, že přední lampa co tam mám na Dněpra MT nepatří, tak máte pravdu. Je to replika zřejmě pro K750 atp.. Už jsem to tak koupil a líbí se mi to. Momentálně pracuju i na nádrži v retro stylu. Je původně z emky a trochu jsem si jí upravil. Nicméně byla tak dobitá, že výčitky svědomí kvůli ničení dílů na veterány rozhodně nemám :) Vyřezal jsem z ní kastlík na cigarety, nebo na co tam byl, zevnitř vyčistil, vyvařil díry a díru po kastlíku uzavřel záplatou z 0,8mm plechu. Trubičky na hadici, která má spojovat půlky nádrže pod rámovou trubkou jsem taky uřezal a zavařil. Místo toho jsem udělal díru na druhý kohout. Budou tam klasické kohouty Jikov. Momentálně (srpen 2014) je nahrubo vytmelená. Bude se lakovat zevnitř, pak finální tmelení a lak. Původní Dněpří nádrží je mi líto se vůbec zabývat. Je svařená tak křivě, že pravá a levá polovina jsou proti sobě posunuté o zhruba 10 mm a je nutno podkládat zadní držáky aby byla aspoň na první pohled trochu rovně. Kohout s odkalovací nádobkou není špatnej, ale to se vyřeší klasickou odkalovací skleničkou na spojce hadiček z kohoutů.

Poslední úprava, která je momentálně ve fázi objednávky dílů je náhrada ložisek v krku řízení kuželíkama. Objednal jsem ložiska od pana Kučery. Sice sada stojí skoro dva tisíce, ale vzal to ďas, peníze budou, my nebudem. Na uralforu je Buchtičův návod jak tenhle problém řešit levněji, pokud teda člověk nepočítá cenu času, který je tomu potřeba věnovat. Každopádně to lepší ložiska chce. Ve dvou a s bagáží na tejdení dovolenou mi ten předek vyváděl psí kusy.

Nakonac pár plánů do budoucna, aby bylo při další aktualizaci na co navázat. Rád bych celou motorku nalakoval, natahal novou elektriku a hlavně vyměnil motor, abych se nemusel bát, že se mi někde rozpadne klika, utrhne koník u ventilů atp.. Líbil by se mi Ural 750 se vstřikováním, ale to je sci-fi. Snad seženu aspoň karburátorovej (primárně ale peníze na něj). BMW tam dávat nechci. Je sice lehce sehnatelnej, výkonu má na rozdávání a je spolehlivej, ale mě se prostě nelíbí. Tak uvidíme co se povede a co ne. Každopádně se i u mě ukázalo, že sovětská, resp. postsovětská sajda je silně návyková záležitost, takže těch úprav (a oprav) ještě bude hodně.

Březen 2015

Nová nádrž je v plniči. Čumák je konečně poctivě nalakovanej. Ale hned jsem si to odřel, protože jsem namontoval k přední brzdě 7mm bowden s teflonovou výstelkou a nerez lankem a ten je tuhej jak tyč, takže mi z boku odřel vidlu. Kuželíky v řízení už jsou tam taky. Bojoval jsem dlouho s přední brzdou, účinnost nebyla taková jakou bych si u takhle těžké motorky představoval. Nakonec pomohl ten tužší bowden a nalepení obložení Ferodo a následné stočení na průměr bubnu. Teď už můžu brzdit normálně jako na jinejch motorkách předkem a motorem, zadkem a sajdou jen když je to hodně potřeba. S lakovánim předku se svez i blatník na sajdě a kolo sajdy. A když už jsem to měl rozebraný, tak jsem převařil na sajdě uložení kyvky, protože originál bylo křivý a udělal lepší stupačku. Vadilo mi že si nemůžu postavit na stupačku sajdy vařič, jako uralisti, tak jsem si trošku zařádil s flexou a svářečkou :)

Červenec 2015

Nová nádrž už je nalakovaná, nalinkovaná a má namontovaný kohouty. Dokonce už mam i rozdvojky na hadičky, Soptík jich měl na Šumavskym srazu plný kapsy. :) Na motorce ještě není, dám ji tam až budu dávat novou elektriku.

Cestou na chalupu mi umřel alternátor. Klasika, přerušené vinutí rotoru. Po demontáži jsem zjistil, že je taky pekelně vymačkaná drážka na klínek na hřídeli, takže kolo mělo vůli zhruba 20 stupňů na každou stranu. Je to vyrobené z hrozného bláta. Záložní alternátor je na tom v tomhle ohledu podobně. Když jsem si postěžoval na ksichtoknize, tak přišlo řešení od Míry v podobě altíku Denso ze Swifta, včetně redukce. Tím i odpadl kus kabeláže a regler, protože ten altík má integrovanej regulátor. Při jeho montáži jsem zjistil, že elektrika je ještě v horším stavu než jsem si myslel. Spoustu kabelů jsem vozil zbytečně, ze svazku čouhaj nezaizolované živé dráty atp.. Takže nutně musim udělat novej svazek. A když už tak pořádně, takže jsem si i nakreslil schéma. Třeba se někomu hodí pro inspiraci. Ten otazníček znamená že jsem zapoměl jakou polaritu má výstup komparátoru co mi hlídá napětí. Kdybyste někdo měl problém se sháněním bandážovací spirálky na svazek, tak jako já, tak je mají v K&V elektro. Musí se ale objednat, na prodejnách mají jen bílé.

Srpen 2015

Tak už došlo i na mě a nedojel jsem. Tikání, které se ozývalo z motoru ještě se starým alternátorem a kvůli kterému jsem v jednom kuse seřizoval ventily nebylo od ventilů, ale od vylomeného zubu na ozubeném kole na vačkové hřídeli. Když nad tím tak přemejšlim, tak jsem s ulomenym zubem v rozvodu ujel nějakých cca 1500, možná 2000 km. To je slušný, to jinej motor nedá. :) Bohužel cestou na sraz v Zahrádkách se tikání změnilo v mlácení a po pokusu o seřízení vůle altíku v ..., no, další stupeň mě nenapadá, něco jako kovovej sud kutálející se po schodech. Po demontáži altíku se ukázalo že kolu na vačce chybí 5 zubů, takže se i rozhodilo časování. Naštěstí se to nepotkalo. Nicméně pořád to jelo ! Sice jen max. 70km/h, ale jelo. Na cestu domů jsem ale neměl odvahu, přece jen opravovat potkanej motor by bylo trošku náročnější, tak jsem se nechal odtáhnout.

Doma jsem chtěl namontovat náhradní motor. To tak úplně neklaplo, protože jsem zjistil že mu v jednom válci chybí půl pístu. Takže přes uralfórum vzkaz fapekovi a velká objednávka dílů z Polska. Včera to přišlo (díky) a teď mě čeká oprava hned dvou motorů najednou. S Dněprem se člověk nenudí. :)

Montovací víkend. Do rezervního motoru šly nový písty (ALMOT z Polska, vypadaj dobře), seřídit ventily a nový zapalování ze zásob. Starej motor ven, namontovat novej a všechno zapojit. Tady se objevil první problém, na pravym karburátoru bylo prasklý gumový koleno. Proběhla improvizace ze zásob (zkrácený levý). Další problém, motor MT10-36 má příruby na karburátor se šroubama nad sebou, muj je má vodorovně. Redukce už jsem měl koupené delší dobu, ale neuvědomil jsem si, že mi to posune karburátory dozadu. Tím pádem jsou obě kolena k airboxu poněkud dost zkroucený. Bude to chtít časem pořešit nějak univerzálně. Nastartovat to šlo, takže projížďka. Ta dopadla celkem dobře, jen z toho tek olej kolem trubek se zdvihacíma tyčkama, kolem nalévacího víčka a kolem odfukový trubky. A bylo to dost bohatý. Všechno se jakž takž vyřešilo, pak synchronizace karburátorů pomocí mého úžasného elektronického diferenciálního manometru, nastavení volnoběhu na 900 rpm a kontrola dobíjení. (Plánek na ten manometr/otáčkoměr/voltmetr možná časem dám do techniky)

Starej motor na ponk, sundat přední kryt, vypláchnout namletý zuby, vyměnit všechny kola, sundat vanu, vypláchnout. Pak montáž, seřízení ventilů a konzervace. Když všechno půjde dobře, tak je prohodim až na jaře. Na zimu motor s mělkou vanou stačí.

Docela záhul a stejně z toho nemam dobrej pocit. Chtělo by nový čepičky na stopky ventilů, ty původní jsou některý rozklepaný, nový seřizovací šrouby na ventily s drážkou na šroubovák, jako je to u všech normálních motorů, nový ventily (sací jsem musel přebrušovat), minimálně aspoň přefrézovat sedla (zatim nemam tak velký frézy) atp.. Je to spíš nouzovka. Ale zimu by to mělo zvládnout.

Září 2015

Náhradní motor mě pěkně školí. Na srazu v Píšťanech z toho tek olej proudem všude možně. Usoudil jsem že zásadní problém jsou příruby válců. Vedlo k tomu i to že jsem měl na šteftech obyčejný podložky a během pár km se mi rozštelovaly ventily, jak si to sedlo. Tak jsem udělal pod matky na svorníkách 4mm tlustý podložky, stáhnul to znova (doporučený moment podle příručky je 27-35Nm, já utahuju zhruba na 30) a zkusil projet. Olejova inkontinence se možná ještě zhoršila, začlo to téct i kolem alternátoru. Takže přemoct lenost, loďku dolů, válce dolů, nový těsnění, silikon, gumy na trubkách zvedacích tyček taky důkladně omatlat a složit. Pak kouknu pod motorku a tam leží takovej malej filcovej kroužek. Odkudpak ty seš, potvoro? Těsnění trubky kterou se vrací olej z hlavy. Na další demontáž už nemam morál, takže je tam zvenčí narvanej silikon a je to omatlaný kolem dokola. Snad to bude trochu držet. Zkušební jízdu nestíhám, páteční cesta do Rozhraní bude hop, nebo trop.

Aby toho nebylo málo, tak jeden seřizovací šroubek má strženej závit a teď po přetěsnění to vychází akorát přesně blbě. Udělal jsem si novej tak, že jsem do pevnostního inbusu M8x1 vrazil zatepla ložiskovou kuličku 8mm. Chtělo to zhruba natřikrát, než se udělal trochu kulatej důlek a musel jsem si udělat cosi jako zápustku. Jinak se při kování rozlejzal do stran a mimo osu. Pak bylo potřeba upravit vejšku hlavy, aby zůstal důlek zhruba stejnej jako v původním šroubu. Uvidíme jak dlouho to vydrží.

Konečně jsem se hecnul a natahal novou elektriku. Docela jsem si naběh. Včetně výroby různejch deklíku a kabelovejch příchytek atp. to zabralo celkem 35 hodin práce. Schéma je tady. Je tam pár změn oproti tomu co jsem nalinkoval o pár odstavců vejš. Mj. jsem tam přihodil schéma komparátoru, co používám namísto signálu dobíjení z regulace alternátoru. Oproti normálnímu MT11 mám mj. mlhovku, výstražné blinkry, vyhřejvání heftů, míň pojistek a trochu jinak udělanej chcípák. Přerušovač blinkrů je z Felicie. V kontrolkách mám LED. Dělal to ještě původní majitel a je to dost zprasené. Narval tam LEDky s odporama a zalil motorovým silikonem. Další věc do seznamu co se musí předělat až bude čas.

Listopad 2015

Náhradní motor už je zas náhradní. Nepodařilo se ho utěsnit, tekl z toho olej proudem. Vzdal jsem kvůli tomu sraz v Rozhraní, což mě pěkně nasralo. Dal jsem tam zpátky původní motor s novejma ozubenejma kolama. Ten náhradní ale ještě nevzdávám. Jezdil docela dobře a utěsnit to prostě musí jít. Možná v zimě až bude čas.

Konečně jsem namontoval novou nádrž. Byl to docela boj. Kabely nemůžou jít bokem kolem krku řízení, musí spodem mezi rámovejma trubkama. To ale znamenalo novej svazek o cca 10 cm prodloužit. Pak tam překážel klakson, emka ho nemá pod nádrží a není tam na něj místo. Dal jsem ho na spodní brejle přední vidle jako to maj Jawy. Pak když už tam nádrž šla nasadit, jsem zjistil že mi leží na alternátoru. To vyřešily distanční sloupky. Tím se ale zas posunula směrem k čepu sedačky a ten je v silentbloku a občas do ní klepnul. Nad tím jsem chvíli přemejšlel a pak jsem tam místo silentbloku na hulváta namlátil kuličková ložiska. Je tam drobná vůle, protže osa sedla nemá přesně 10 mm a já jsem mezi ty ložiska nedal rozpěrku. To vyřešim až ten rám budu mít někdy odstrojenej, zatim je to takhle dobrý.

Udělal jsem si nový kontrolky. Ty původní se začaly fest rozpadat a zabíraly v hrnci světla zbytečně moc místa. Akorát jsem to drobet přehnal se svítivostí LED. 7000 mcd v úhlu 20 stupňů je zatraceně hodně. Vyřešil jsem to tak, že jsem na jejich středy nalepil kolečka hliníkové fólie. Mam teď inverzní kontrolky, střed nesvítí, svítí rámeček :) . Nechtělo se mi řezat závity, takže je v dírách v hrnci světlometu drží o-kroužky v zápichu.

Cestou na Buchtoland mi začaly blinkry vyvádět psí kusy, blikaly tak nějak podle vibrací motoru. Když jsem zastavil tak blikaly normálně. Přerušovač jsem měl volně v dutině za krkem řízení, takže základní diagnóza - vibrace. Sice je elektronickej z Felicie, ale na výstupu má pořád jen klasické relé. Doma jsem přemohl lenost, sundal sedlo a nádrž, vyndal přerušovač, otevřel ho, zkontroloval, utěsnil silikonem, udělal na něj držáček vyloženej pěnovou gumou, namontoval zpátky a .... nic, ani to nebliklo. Tak voltmetr a vono je na něm 3,3V, kde je chyba? O cca 10 cm níž. Zemnící lišta chycená původně na svorník na motoru na vzpěře mezi motorem a rámem povlávala na kabelu, matička a podložka pryč. Občas se zadaří. Aspoň jsem dal rozpěrku mezi ložiska v držáku sedla, když už jsem to měl odstrojené.