První nabídka, jestli nechci tohle auto přišla někdy ke konci roku 2000 v hospodě CI5, na každotýdení motorkářský "schůzi". Tenkrát by byla za 1500,- (cena nové baterky). Já nechtěl, kam bych to dal.
Po roce a půl, koncem května 2002 se mi to nějak rozleželo v hlavě. Uvědomil jsem si, že rodiná stodváca půjde do šrotu a bude volná garáž. Tak jsem vzal telefon a esli jako teda by eště byla k mání. Byla, ale od tý doby někdo prošláp víko kufru, rupla guma u nádržky na brzdovku, propadla technická a koroze opět o kousek postoupila. (Stála venku na Žižkově) No nic, nejsem žádný béčko, pokud to eště drží pohromadě, tak je to opravitelný. Cena mezitím spadla na pár flašek medoviny (dal jsem 4), takže jsme si plácli.
Po návratu z dovolený v pondělí 10. června 2002 nastal den D. Oktávka se po dlouhém stání na Žižkově opět pohnula. Sice jenom na valník odtahovky, ale aspoň to. Dovnitř jsme naložili všechny díly, které se původnímu majiteli podařilo nasyslit, bylo toho plný auto. Večer už stála pěkně doma před barákem.
To uspíšilo odvezení vraku stodváci z garáže, takže jsem Oktávku po absolvování evidenční kontroly (po opravě brzd dojela po vlastní ose) a uložení značek do depozitu zaparkoval po 15ti letech stání na větru a dešti do garáže. Sysláty se prozatím nastěhovaly do mojí dílny, díku čemuž jsem si znemožnil její využití k původnímu účelu a stal se z ní regulérní sklad.
Mezitím jsem nelenil a začal shánět díly. Původní klakson (chyběl), prahy, zadní blatníky (prorezlý), nějaká ta veteš typu jednou-se-to-možná-hodí a všechno se to kupilo v už tak nacpaný dílně.
Zlom přišel v srpnu. Povodně. Velká voda mě odřízla v Praze a než jsem stihnul dostopovat domů, byla garáž i s autem pod vodou až po střechu. No nic, počkal jsme na opadnutí vody a dal se do díla. Dotáhnou k baráku, rozebrat, vyčistit, vysušit... . Teď se to lehce píše, ale tenkrát to žádná sranda nebyla. Při prvním otevření garáže (ani mě tam policajti nechtěli pustit, ale nechali se ukecat) jsem myslel, že se pobleju. Smrad všeho možnýho z tý hnusný vody, plus olej, kterej to vytáhlo z motoru, všude bláto, v garáži bordel jak po výbuchu granátu....fuj. Ještě že díly zůstaly v suchu v dílně.
Když cajti dovolili, tak došlo na odtah. Docela síla, vlízt do tý žumpy, co bejvala autem chtělo hodně dobrej žaludek. Před barákem pak hektolitry vody se saponátem a mejt a rozebírat a sušit a mejt a rozebírat a sušit... Nebejt pomoci bráchy, asi bych s tim seknul už první den. Dřeli sme na tom jak koně, jako asi každej v tý první euforii, že všechno bude po pár dnech práce dobrý.
Po třech dnech zůstal jakž takž čistej skelet na kolech a s blokem motoru. Převodovka, diferák a blok zase plný oleje, mamísto vody, zbytek věcí u dědy ve sklepě, nebo v kontejneru s odpadem (hlavně potahy, čalounění atp.) a já si moch trochu vydechnout. Teda, opravdu jenom trochu, jelikož ještě bylo nutný uklidit garáž. Tzn. odvýz k vyčištění, nebo vyhodit díly, co zbyly po stodváce, odvýzt k vyčištění skříně a vykydat v vymýst garáž. To se po dalších dvou dnech dřiny zadařilo a začlo se vše vozit zpět.
Dílů po stodváce ubylo, takže se vešly i moje sysláty uskladněné v dílně, povodeň dokonce přinesla nějaká prkna na poličky. Nakonec jsem sedíc na staré pneumatice dokočíroval zpátky do garáže ve vleku za stopětkou i torzo Oktávky. Když jsem to tak přehodnotil, tak se vlastně za ten tejden stihla práce, kterou jsem plánoval na několik měsíců. V garáži je uklizeno, díly z dílny jsou přestěhovaný, auto je odstrojený na vyvaření kastle a díly, na kterejch chci přes zimu pracovat mám ve sklepě, pár metrů od dílny. A eště mě všici litujou :o) . Bohužel ale je fakt, že za ty prvotní dost beznadějný pocity a za ty ztráty dílů, který voda doničila to nestálo.
Dalším krokem na cestě k pěknýmu autu bylo zakoupení svářečky na sváření pod ochranou atmosférou, neboli lidově COčka. Mám přístroj T.I.P tronic profi MIG 140.
sepsáno 10.9.2002
Tak se to zase trochu hnulo kupředu. Sehnal jsem originál rádio, momentálně se k němu dodělává jeden chybějící knoflík a stupnice.
Začal jsem s čištěním a renovací dílů. Dynamo, startér, stěračovej motorek a motorek z topení maj vysušený vinutí, přesoustružený komutátory a nalakovaný ocelový části. Vodní pumpa je vyčištěná, vrtule nalakovaná. Karbec a benzínová pumpa jsou vyčištěný. V palubce jsem zavařil díry, který tam nepatřily. Topení je obroušený a připravený na lak. Rozdělovač je vyčištěněj a nalakovanej. Chladič je čistej, připravenej na lak. Maska je rozebraná a částečně obroušená. Náhradní diferák, kterej půjde do auta, je umytej a připravenej na lak.
Nejhorší je všechno mejt od směsi povodňovýho bláta a oleje :o(
Během svátků jsem trochu máknul. Mam počalouněný boční panely na dveře, přední opěradla a zadní opěradlo. Oproti originálu, což byla červenočerná látka a světle šedá koženka, jsem použil kombinaci modrý látky a bílý koženky, protože auto bude modrý. Náhradní diferák je nalakovanej. Žebrování do masky je opálený dočista a přebroušený, vnitřní rámeček je nalakovanej. Chladič je v laku, mosazný části vybroušený do sáténovýho lesku. Topení je kompletně přelakovaný a sestavený. Momentálně pracuju na ozdobnym znáčku na zadní kapotu a na předních trojůhelníkovejch vokýnkách.
Tak s těma ventilačkama je to špatný. Chrom v prdeli, tak jsem zkusil základovku a stříbrnej Hammerite. Bohužel to vubec nedrží, když jsem se pokusil namontovat zpátky skla, tak se oloupaly šupinky barvy. Koupil jsem víko kufru, zavařil prasklinku ve výstuze, zapatlal základem rezatý fleky a umístil ho do fronty čekatelů na lak. (Je až za celou kaslí, takze si celkem počká :o) Od pár dobrodinců jsem získal pár veledůležitejch dílů, jako např. brzdový prasátka, tyče řízení, světla atp. (díky lidi). Co se tejče čalounění, už mám komplet přední sedačku, ale sedák se moc nevydařil. Momentálně šiju takovej ten kus koženky na zadní okno, pak ještě zbejvá zadní sedák.
Čalounění je hotový, sedáky jsou schopný namontování. Všechno to leží doma v kuchyni a čeká na auto. Obrousil a nastříkal jsem palubku, máčením v bílé syntetice jsem opravil plastové díly a momentálně to dávám dohromady. Na pumpičku ostřikovačů bylo nutno vysoustružit novou převlečnou matičku. Z auta je vyndanej motor s převodovkou a to stručně ručně, ve dvou :) Docela dřina.
Zdá se že bych mohl v půli měsíce mít ještě jednu Octavii, z Chomutova, snad to vyjde. V tom případě by asi stávající kasle šla do šrotu, protože horší snad ani nemůže existovat a nějak bych to seskládal dohromady. Pokud to nevyjde, tak po včerejší inspekci stavu spodni části kasle mam obavu, že tohle auto už nepojede :(
Druhé auto už je v garáži, původní rám je opřený o stěnu, kastle ve sběrně. Převodovka ze starého auta je hotová, na motoru právě pracuju. Ta nová Octavia je ročník 1962.
Získal jsem jí takhle: Začátkem května jsem dostal přes místní rubriku sháním/nabízím majl, že nějaká paní v Chomutově se potřebuje zbavit Octavie z dědictví, za 1000 Kč. Napsal jsem, že by se mi možná i hodila, načež jsem se dozvěděl, že je garážovaná a po prvním majiteli, značky v depozitu, což mi potvrdilo, že to auto musim mít. Když si otec zmíněné paní, stávající majitel, vyřídil oficiálně dědictví, nastal den D. Do Škůdky jsem naložil volej, vodu, benzín, reservní karbec (dle majitele zlobil), hever, baterku, výstražnej trojůhelník a spoustu dalších blbostí a s tátou jsme vyrazili do Chomutova. Před tím mi, aby to nebylo tak jednoduché volal majitel, že z obchodu sejde, protože s ním vyběhli na DI a odmítají mu to vyřadit z evidence a dokud je to napsané na něj, tak že mi to neprodá. Naštěstí jsme se domluvili, že to nějak uděláme. Na foru jsem k tomu napsal:
Pul hodiny pred tim, nez sem si mel jet pro auto mi vola puvodni majitel (starsi pan, je mu 72), uplne s nervama na dne a ze mi to prodat nemuze, protoze mu to odmitli odhlasit, jak jsme se puvodne dohodli. (mel mi dat odhlasenej technicak, ja bych si to znova prihlasil, coz uz dnes jde). Ze mu rekli, ze musi mit potvrzeni o likvidaci auta od firmy, ktera na to ma opravneni. Von se s nima hadal, jak jsem ho instruoval. Argumentoval prohlasenim, ze auto nestoji na verejne pristupny komunikaci, ale na jeho pozemku a ze ho chce rozprodat na dily. Urednici byli neustupny. Nakonec, kdyz odchazel, tak dostal telefon, kde prej ho za drobnej peniz toho auta zbavej !!!!!!!!!!! Vazne uvazuju, ze si od nej necham napsat plnou moc, necham si to od ty urednice dat pisemne a trochu to rozmaznu. Bohuzel ten pan toho ma plny kecky a nema zajem o jakykoliv tahanice. Malem mi to neprodal, chtel to nechat odborne sesrotovat.
Po prozkoumání stavu auta jsem se rozhod, že to potáhnem celou cestu, bez startování motoru. Stálo to totiž v dost vlhké garáži, takže byl např. shnilý rozdělovač, atp. Nafoukli jsme kola, zkontrolovali světla a blikny, místo SPZ přidělali trojůhelník a vyrazili. Prvních pár km jsem myslel, že z toho vypadnu okýnkem, protože gumy byly spíš hranaté, než kulaté, ale časem se to srovnalo. Dojeli jsme domů bez problémů jak technických, tak s policajty.
Auto je v hodně slušném stavu, má všechny lišty, nápisy atp. a až na pár drobností je vše původní. Na tachometru je 40 000 km a podle zápisů v techničáku se nezdá, že by byl přetočený. Jediná nevýhoda je, že je vlastně bez dokladů. Motor se podařilo po chvíli práce natočit, jen to bude chtít vyčistit karbec. Do garáže už zajela vlastní silou, dokonce si posvítila, po výměně přepínače, vlastními světly.
Vevnitř je jen trovhu nasráno od myší, jinak vše v pohodě. Po prohrabání kufru a kaslíku na palubce jsem objevil spoustu nových náhradních dílů, nářadí a dobové dokumentace.
Momentální plány jsou takové, že tohle auto přihlásim na původní papíry a výhledově ho posadim na ten starej podvozek. Samozřejmě použiju taky části interiéru, které už mám hotové.
Pracuje se na podvozku z první, modré, Oktávky. Je to ale hrozná práce. Některé díly jsou evidentně nedávno vyměňované, na jiné ale nikdo nesáhl od doby, kdy to auto vyjelo z fabriky. Např. tlumiče jsem musel rozebrat sekáčem. Pístky byly totiž úplně přirostlé. Momentálně řeším dilema, jestli je opravovat (s použitím vnitřností z tlumičů ze Š120), nebo to smontovat bez nich a pak tam namontovat z té nové.
Další problém jsou excentry na seřizování sklonu kol, které jsou v hodně špatném stavu. Asi je nahradím gumovými bloky, jak to bylo u prvních Octavií.
Přední náprava z modré Oktávky je sestavená. Až to na ní posadim, tak jen vyměnim ramena za ty z nové, včetně rejdových čepů a excentrů. Tlumiče jsem opravil s použitím vnitřků ze Š 120.
Momentálně nová šedá Oktávka trůní v garáži u našich, protože je tam elektrika. K dnešnímu dni mám za sebou týden práce (cca 10 hodin denně) na výměně prahů a začínám s výměnou podlahy v kufru a opravou podběhů. Sice je to auto v dobrém stavu, ale zub času se přece jen podepsal. Dřina je to ukrutná. Ještě že jsem se zbavil té modré karoserie. To jsem si opravdu hodně fandil, že bych ji opravil.
Tak jsem si původně myslel, že za 14 dní to musim mít vyvařený a v základovce naprosto bez problémů. K dnešnímu dni na tom makám už o deset dní dýl a furt to nejni hotový. Eště k tomu když vidim sváry který jsem dělal jako první, tak mam chuť si nafackovat, rozbrousit a zavařit to znova. Nicméně seru na to, tlačí mě čas. Víceméně už je vyvařeno (kromě podnárazníku, ten si nechám na zimu) a začíná se "silikonovat" spáry. Po tom, co jsem je přetřel poměrně hustou základovkou (hlavně ty lemovaný v kufru) naštěstí nebude toho silikonu potřeba nijak moc. Horší to bude se spodkem, asi ho udělám až za rok při výměně rámu. Jinak se k tomu pořádně nedostanu.
Tak tu máme definitivně podzim. Auto stojí v garáži s vyndanou baterkou z vypuštěnym chladičem a já makám doma v dílně. Obrousil jsem rám a pomocí fixírky foukaný vysavačem jsem ho nastříkal základem a černou syntetikou. Vybral jsem v syslátech nejlepšího kandidáta na provozuschopnej šnek do převodky řízení, vyčistil ji a šnek namontoval. Vyčištění a laku se zároveň dostalo i pomocnému čepu řízení. Včera jsem se pustil do zadní nápravy. Diferák už je hotovej z dřívějška, takže zbývaly poloosy a pružina. Tu jsem rozebral, obrousil, promazal grafitovou vazelinou a zašil do koženejch pouzder. Poloosy jsou tvrdší oříšek. Jedna momentálně leží na stole se stahovákem napnutym na náboji kola. Polil jsem to celé brzdovkou a teď pevně doufám, že přijdu domů a náboj bude dole. No, ale asi spíš nebude :(
Předposlední věta minulého odstavce je, jak se později ukázalo, popis začátku těžkého a dlouhotrvajícího boje. Během boje došlo k vysokým materiálním ztrátám na obou stranách. Konečné vítězství se přiklonilo až po mnoha bitvách na stranu mých vojsk (stahovák vyrobený ze starého náboje a ocelového šroubu M18, benzíhovej hořák, masivní hasák a hóódně dlouhá ocelová tyč). Byly zničeny tři pokusy o stahovák a rozřezán jeden domeček ložiska, ložisko a náboj kola. V současné době jsou polonápravy očištěné, nalakované na černo a smontované (až na detaily, jako je např. brzdová trubička, která praskla při pokusu o vyčištění). Problém byl s gufery, které uzavírají manžety u diferáku. Tenhle rozměr už není k sehnání. Koupil jsem s menším vnějším průměrem a z plechu stočil mezikroužky. Celé jsem to pro sichr ještě zalepil silikonem.
Momentálně začínám pracovat na předním podnárazníku. Většinu děr a prasklin se mi podařilo včera vyvařit, takže zbývá problém očištění od asfaltu. Asi to vyřešim benzínovym hořákem. Sousedi to snad přežijou a když ne - jejich chyba. Nemaj v zimě větrat. :)
Podnárazník je nalakovanej základovkou a čeká na namontování.
Obrousil, odrezil a nastříkal jsem zadní nárazník z modrého auta. Zatím jen základem, na to přijde stříbřenka. Chromovat to, vzhledem k pokročilé korozi, nemá smysl.
Rám je natřený Tlumexem a včera jsem ho začal strojit. Když jsem v garáži hledal hlavní brzdovej válec, tak jsem našel nejen ten, ale i novou manžetu a při hlubším hrábnutí mezi gumové díly dokonce i výše zmíněná gufera a prachovky k nim. Nějak začínám ztrácet přehled o svých syslátech.
Je tu jaro, v garáži nemrzne a já už konečně nemusím dělat na prkotinách a můžu se pustit do pořádný práce. Nejdřív ale ještě k předchozímu odstavci. Ten nárazník jsem nakonec hodil do černý syntetiky. Pak jsem ještě obrousil a nalakoval plech pod motor, složil rádio a přestalo mě to bavit.
Začátkem jara mě poctil svou návštěvou vážený člen CCK - Rancher. Odvezl si nějakou veteš, kterou jsem chtěl vyhodit. Prej se mu to hodí na auto :)
A teď k probíhajícím pracem. Minulý týden jsem na laně za tátovou Š105 překočíroval Oktávku do elektrifikované garáže a začal přípravné práce k výměně podvozku a nalakování spodku. Úkolem č.1 byla demontáž motoru. Tento náročný úkon byl dúkladně rozplánován na týden (tzn. 4 večery), ale jelikož jsem až neskutečně šikovnej a chytrej :), tak se mi to podařilo za dva. Hup-cuku, ani dostatečné svalové hmoty nemaje (motor váží 100kg) byl jsem donucen k improvizaci. Ze tří tyčí k lešení byla spáchána trojnožka a pod její vrchol zavěšen kladkostroj tvořený kladkami dříve používanými na zvedání kýblů s maltou. Po doplnění hákem a kusem horolezeckého lana jsem získal perfektní jeřáb. Pak už stačilo jen dostrkat auto na vhodné místo, odpojený motor zavěsit za paroží a úchyt dynama a "pověste ho vejš, ať se houpá...." :) Po odstrkání auta byl oběšenec velice opatrně (kdyby to spadlo, tak by to byla řacha jak krááááva) spuštěn do vozejku a uložen na bezpečném místě.
Úkol č.2 je zvednout kasli na lešení. Plnění tohoto bodu plánu právě probíhá. Včera večer bylo vše (doufám) odpojeno, proběhla inventůra lešeňových tyčí a spojek a dnes bych měl začít stavět v garáži konstrukci. Celé to smrdí průserem, protože tyče jsou prorezlý a kasle dost těžká. Pokud už se neobjeví žádná další aktualizace tak vězte, že to na mě spadlo.
Kdo se těšil, že to spadlo, má zatím smůlu. Lešení zdá se drží a vydrží. Karoserie je zespoda oškrabaná. Vyčištění acetonem od zbytků asfaltu jsem vypustil, takže teď matlám štětcem na objevivší se rezatý fleky odrezovač a základovku. Následovat bude tmel a pak Tlumex Plast.
Z rámu jsem sundal kromě zadní nápravy všechno a z přední nápravy jsem už vypreparoval ramena s excentry, která jsou na zrenovované nápravě v dost ubohém stavu. Tyhle jsou evidentně poctivě mazaný a tudíž bez vůlí.
Oktávka mi začíná zabírat čím dál tím víc času a při tom práce nijak moc nepokračují. Spíš se mi rozšiřuje seznam úkonů, které musim zvládnout, než vyjedu. Posuďte sami: nalejt vodu do chladiče a topení, odvzdušnit, koupit povinné nářadí a lékárničku atd., namontovat zástěrky, vyměnit, nebo nalejt olej do motoru, převodovky, převodky řízení a diferáku, vyčistit a seřídit karburátor, seřídit předstih, rozchodit nefunkční spotřebiče (ventilátor, stěrače ....), naplnit brzovej okruh, seřídit obě brzdy, seřídit ventily, vyměnit a seřídit přední světla, promazat všechny mazací místa bílou vazelínou, zapojit nádrž, .... no a takovej podružnej detail kterej patří spíš na začátek seznamu - sestavit to dohromady. Ach jo :(
Tak už na tom dělám víc jak měsíc. Naštěstí už je znát pokrok. Např. mam trochu míň vlasů, poněvadž každej večer jich spoustu vyčešu společne s kapkama asfaltu. Co se tejče auta, tak mám hotovej jeden nátěr spodku Tlumexem a dělám na podvozku. Mám připravené nápravy a rám a dneska to sestavim snad dohromady. Na přední nápravě mám dokonce nové brzdové hadice. Nevim z čeho, ale jsou úplně stejné jak ty původní. Koupil jsem je v normálnim krámě s dílama na Škodovky a Avie. Zadní náprava s perem zašitym do koženejch futrálků vypadá docela impozantně. Snad bude i fungovat.
Tak už to konečně stojí celé na kolech. Sestavil jsem podvozek, spustil na něj motor a převodovku (motor jsem jen očistil kartáčem), připojil kardan a motor ustrojil opravenými díly (dynamo, startér, paroží ...). Bohužel se objevil problém. První přední svorník na paroží rupnul. Odvrtal jsem ho, zachránil jsem kousek závitu a dal jsem tam ze staré hlavy. Posichroval jsem ho Epoxydem Bison Metal, uvidíme, snad vydrží. Přímo na autě jsem svařil vejfuk. Je natřenej stříbrnym Hammerite. Asi se částečně opálí, to budu řešit až k tomu dojde. Před usazením karoserie jsem si nalil a odvzdušnil brzdy. Pak bylo nutné nádobku sundat, aby trubička prošla mezi volantovou tyčí a trubkou ventilace. Karoserii se mi podařilo usadit až podezřele bez větších problémů. Jen jsem si trubičkou k brzdové nádobce propíchnul manžetu volantové tyče a koncem osy volantu jsem odřel dynamo, než mi došlo, že to na něm leží. Karoseri je samozřejmě jinak zkroucená než rám, takže bylo potřeba na dvou místech podložit silentbloky, abych je nedotáhnul do tahu (mají pak tendenci se trhat). Teď mě čeká spousta připojování, seřizování ..... Napsal jsem si podrobný seznam, ale radši ho asi zahodim, mam z něj depku.
Auto je prakticky připravené na STK, ale úplně ono to ještě není. Ale popořadě:
Všechno jsem zapojil tak abych mohl nastartovat, což se mi tak úplně na první pokus nezadařilo. Vznikla "humorná" příhoda, kterou jsem takhle popsal na Jawamanii:
sice se jedna o auto, ale at se taky pobavite. Vcera jsem koupil novou baterku, usadil ji do oktavky a hned jsem se hrnul k volantu, ze to musi ted chytit na prvni tuknuti. No, tukam, tukam ...nic. Tak jsem to poradne protocil, nic. No, asi je nekde chyba. Takze, mam tam benzin? (driv me zlobily ucpany roury) Nojo, ale to znamena nekde neco rozpojit, sundat viko karbece, nebo si polejt novej ram prepadem ze saciho potrubi. Nebudu vas unavovat podrobnostma, nakonec jsem se dukladne napil benzinu, ale zjistil jsem ze do karbece tece. Tak svice. Vzal jsem svicku z prvniho, nic, z posledniho, nic. Aha a jsme doma, je to rozdelovac. Rozebral jsem rozdelovac, zadna zavada. A sakra, ze by civka? Ale nedavno byla v pohode. Tak jsou to kabely, kontrola, nic. Pak me teprv napadlo (na svou obhajobu musim uvest, ze jsem ten benzin zapil fernetem) zmerit napeti na primaru civky a zadny tam nebylo. Tak kontrola spinacky, nic. Opet rozdelovac, a ani tam neni napeti. Sakra, ze bych to spatne zapojil? Tak ruckuju po svazku .... aaaa, kampak asi mel vest tenhle nezapojenej fous. Nojo, k rozdelovaci :)
Takže nakonec úspěch, motor běží, ale benzín jsem měl ve flašce od brzdovky v kufru, protože nádrž bůh ví proč stávkovala. Nakonec se ukázalo, že to byla nadvakrát (!) ucpaná sací trubička. Prorazil jsem jí ocelovym lankem s hrotem, kterej jsem vyrobil z pecky nasmrknute na lanko COčkem. Nechci se chválit, ale myslim, že je to dobrá finta :) V nádrži je dost bordelu, tak jsem na ní namontoval sejtko a mezi pumpu a karbec jsem pro sichr dal ještě papírovej filtr. Sejtko co bylo v nadrži vevnitř bohužel čisticí procedury nepřežilo.
Fungující motor se málem ještě ten den postaral o demolici auta i garáže. Při couvání dovnitř mi vypadla tyčka co spojuje pedál a spojku. Auto hnané motorem běžícím na sytič se zařazenou zpátečkou má zatraceně velkou sílu. Naštěstí se mi podařilo to udusit brzdama, těsně před zdí.
Opravil jsem různé drobnosti, jako např. stěrače, ostřikovače atp. . Vyměnil jsem olej v motoru (+filtr), diferáku, převodovce a převodce řízení. Seřídil jsem ventily a namontoval modře nalakované víko ventilů. Světla jsem dal dohromady s pomocí parabol z modré oktávky a jednoho rámečku ze syslátů. Volant se mi zdál poněkud moc popraskaný aby to technik na STK mohl udejchat, tak jsem ho vykytoval a nabarvil syntetikou, odstín slonová kost. Vypadá to docela dobře. Když jsem se ho pokoušel sundat, tak jsem si nabil hubu, takže lakování proběhlo prasácky přímo v autě. Rupla mi tyčka, kterou jsem páčil trubkový klíč (žádněj drobeček, je tam třicítka) a vzal jsem tlamou o věnec. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil co se vlastně stalo :)
Z dalších drobností se ještě zmínim o plechu pod motor, nárazníkách a podnárazníku. Víte že se to musí montovat v pořadí: podnárazník, nárazníky, plech? Jo? Já to nevěděl. S namontovanym plechem pod motorem tam ty nárazníky prostě nejdou. A další důležitost - ten plech přijde nad stabilizátor nápravy. Zajímavé je, že se dá narvat i pod něj - vyzkoušeno. Akorát to pak nezatáčí :)
Lahůdka, kterou jsem si nechal na konec, jsou brzdy. Odvzdušněný je mam, kapalina nikde neuchází, ale nebrzdí to. Zdvih pedálu je ukrutnej, zarazí se asi 5 cm nad podlahou, ale zarazí se natvrdo, vzduch tam neni a prej je to tak normální. Mimoto, pro STK je předpis, že se musí zarazit aspoň 20% celkového zdvihu od dorazu/podlahy, což splňuju, takže to nebudu řešit. Ale ten účinek. Patou ze dveří bych zabrzil líp. Pakny jsou odmaštěný, seřízený je to že lehce škrtaj o bubny, všechno běhá volně, nikde nic nevázne ... ale nebrzdí. Možná je to jen návyk na auta s posilovačem, to nevim. Ale mam pocit, že s timhle se mi na STK vysmějou. Jestli na to nepřijdu, tak to hodim přes ulici do servisu. Prej jsou schopní mi udělat emise, přípravu na STK a zprostředkovat STK. Je to značkovej škodováckej servis, tak je možný, že nekecaj. Ale myslim, že spíš nevědí do čeho lezou :)
Tak jsem to odvez do servisu, objednal jsem si emise a zprostředkování STK. Ochotně se toho ujali, asi maj málo zakázek. Slíbili, že do druhého dne to bude. Druhej den volali, že to ještě nemaj, že je tam pár problémů. Konkrétně prej je vysoká hladina uhlovodíků, poškrábaný přední sklo, vůle v řízení, nesouměrnej účinek brzd a teče vodní pumpa, což by ale nevadilo. Říkali, že prej to udělaj další den, že prej bude na STK někdo shovívavější. Další den volali, to samý - nemůžou udělat emise, to byl čtvrtek. V pátek naštěstí už nevolali, zvládli to. Vyměnili mi kabely a svíčky, prej to šlo na tři válce (to nepoznali hned???) a pak to všechno sfoukli. Prej na STK museli využít svého vlivu, aby to prošlo. Je fakt, že na protokolu není nic, jen že nesouhlasí číslo motoru (to jsem jim řek při předávání). Tak jsem čekal co z nich vypadne za cifru. To jsem si ale počkal. Přišli dva, jeden samej úsměv ve stylu "miluju celej svět" a chválil, že teď (po jejich zásahu) to šlape jak hodinky (to šlapalo i před tim, jen se muselo počkat až se prohřeje a chytne se čtvrtej válec) a druhej s vážnou tváří vykládal jak bylo těžký to procpat skrz tu STK. Bylo vidět, že to maj asi natrénovaný jako postup na zákazníky, kde přešvihli předběžnou cenu, protože fakt, že jsem se to snažil zkrátit s tim, že je mi to jedno, že jsem vyšší cenu čekal je dost rozhodil :) Nakonec mě to celé stálo 2300,-, což je podle mě slušný (předběžná cena byla 1200,-). Kdybych jel na tu STK sám, tak dám 450 za emise, 600 za STK, z tý by mě vrátili, do měsíce bych to rozhodně nestihnul, takže dalších 600, spousta starostí .... .
Docela mě zarazilo, že nejsou schopný srovnat brzdový bubny, nemaj na to vybavení. Doporučili mi nějakýho řemeslníka kousek odtamtud. Přitom to byl velkej servis u značkovýho autosalonu (OKIM Lovosice). Ale nemaj soustruh. Asi takovýhle opravy dělaj prostě výměnou. Ta situace mi připoměla příběh F.A.Elstnera z cesty po státech. Nikde mu nedokázali udělat těsnění na vodní pumpu. Když někde měli soustruh, tak zaprášenej v koutě, jako starožitnost a nikdo na něm neuměl dělat. Jediná možnost - výměna za jiné auto. Nakonec mu to opravil nějakej českej emigrant. Další ukázka, jak u nás jde všechno do prdele po vzoru spojených států hamburgrožroutských.
Vyzvednutí značek byla formalita. Žádná fronta, příjemná a sympatická úřednice, stálo to jen 30 Kč, ... . Nestačil jsem se divit. Zdá se, že se přece jenom nějaký změny k lepšímu dějou. Hned jsem je namontoval a vyrazil to projet.
Prvních pár metrů bylo utrpení. Cukalo to, párkrát jsem zařadil přes zuby, netáhlo to ..., ale pak se všechno nějak usadilo, nebo jsem si zvyknul a jelo to docela pěkně. Až na ty brzdy, zemědělskou vůli v řízení a tekoucí vodu z pumpy. Maximálka zatím 110 km/h, dál jsem se s 45ti stupňovou vůlí v řízení už bál. Bohužel se mi asi tak při stovce otevřela haubna, takže mam co vyklepávat. Ale to už je detail, když si s tim teď bez problémů můžu přejet k dílně a zas zpátky.
Od posledního zápisu se toho událo tolik, že nevím kde začít. Oktávka už má za sebou několik set km, během kterých se postupně vychytávaly mouchy. Dost mě pozlobil startér, který kvůli nedosedajícím uhlíkům a následně kvůli špatně dotaženým kontaktům často stávkoval.
Další troublemaker bylo zadní kolo, které se jednou večer cestou na chalupu s plně obsazeným autem asi tak v půlce cesty ráčilo uvolnit, díky čemuž jsem po návratu domů musel vyměnit disk a původní vyhodit. Měl totálně zničené dosedací plochy matic.
Vůli v řízení způsoboval vadný kužel na oku páky řízení na převodce. Po výměně páky vůle více méně zmizela.
Problém je trvale s brzdama. Přes zimu musím nechat přesoustružit bubny. Rozdíl účinku mezi pravou a levou stranou je slušnými slovy nepopsatelný. Při prudším zabrždění z vyšší rychlosti má auto tendenci předvést kopaný výkrut následovaný neřízenou vývrtkou v lepším případě směrem do škarpy :)
Další věci, jako např. unikající voda, nebo olej jsou poměrně triviální. Naopak všechno možné, jen ne triviální, byl problém se spotřebou. 14l na 100km je poměrně dost. Nakonec se ukázalo, že za to může moc velký předstih. Teď jsem na 7l při normální cestovní rychlosti (asi tak 80 km/h), 8 až 9l si vezme když spěchám (110 až 120 km/h).
Po mnohém odkládání jsem konečně po menších trablech s polaritou napájení (i mistr tesař (v tomto případě majitel vysokoškolského diplomu z elektrofakulty) se někdy utne (v tomto případě si poplete znamínka + a -)) namontoval rádio, které není rádiem, ale jen zesilovačem 2x15W. Pod palubkou jsem vyrobil "reprobednu", přičemž jsem se pokusil o design, jaký by asi tak stvořil kutil v šedesátých letech. Ani to moc nemlátí do očí, bych řek. Někdy to vyfotim.
A nakonec událost aktuální a poslední. V hospodě v Praze jsem se dozvěděl, že jistý bratr jisté kamarádky má na dvoře Oktávku a chce ji dát do sběru. Tak jsem v nejbližším možném termínu z rodinné Š125 vyndal s tátovou pomocí zadní sedačky a nahradil je prknem, čímž jsem ji přerobil na náklaďák a s Lenkou na místě navigátora vyrazil do chumelenice směrem ku Čáslavi. Tam už jsme byli očekáváni. Stopětadváca byla zaparkována vedle nebožtice a já jsem s vydatnou pomocí celého okolí v dle mého názoru rekordním čase tří hodin přemístil do škůdky kompletní motor, chladič, převodovku, tři poklice, zadní poloosy a nepoškozenou přední haubnu. Je to sice jen litr, ale je provozuschopnej, nemá podpálený ventily a jak se zdá má funkční termostat, což je skoro vzácnost. Vše se podařilo bez nehody dovézt domů. Všem zůčastněným díky.
Tak od posledního zápisu je to skoro přesně rok. Bohužel na nic není čas, takže se jen jezdí. Podle toho to taky vypadá.
Únik oleje a vody se postupně ze seznamu triviálních problémů přemístil do seznamu problémů akutních, protože jsem jednou málem uvařil motor a díky oleji protékajícímu do spojky nemůžu ani pořádně předjíždět. Takže v zimě, nebo na jaře asi půjde motor ven a všechno se bude přetěsňovat.
Na to už mám připravený stojan, v kterém se dá motor pohodlně natáčet jak je potřeba. Momentálně je v něm motor, který jsem zmínil v předchozím odstavci. Po prohlídce bych mohl upřesnit výše uvedený popis "je provozuschopnej" na "je v perfektním stavu". Kromě toho se zdá, že byl ježděnej na olej s přisadami proti tvorbě úsad (M6AD), protože je čistej a olejovej filtr nemá na sobě takovej ten hnusnej sliz charakteristickej pro olej M6A. Takže tenhle motórek půjde do auta na dobu kdy budu opravovat původní.
Po dlouhém zlobení se s plovákem palivoměru jsem původní mosaznej nahradil plastovym ze Š120. Pohled na palivoměr s ručičkou opřenou o levej doraz mě silně deprimoval.
Pořád mam už zmíněné problémy se startérem. Za ten rok se ze mne stal řekl bych skoro přeborník v demontáži, rozborce a sborce startéru. Naštěstí auto chytá na jedno převalení kliky, takže stačí malej kopeček a naskočí.
Repráky jsem zas vyndal. Bylo to o ničem. Dám tam poctivý bedny na zadní okno, nebo pod sedačky. Nebude to stylové, ale bude to fungovat.
Co mě taky dost potrápilo je zadní závěs vejfuku. Pravidelně se trhlal a já pravidelně dělal stejnou blbost a to sice vyráběl ho z kůže. Teplem od vejfuku křehne a praská. Teď jsem ho udělal z kusu gumy z pásového dopravníku, tak uvidíme.
Pokud bych měl shrnout tak nějak všeobecně ten poslední rok, tak převládá pozitivní pocit, až nadšení. Oktávka přes všechny problémy jede pořád, nic ji nezastaví. Ani sníh, ani mráz, ani déšť, ani nedostatek vody v chladiči (skoro žádná občas), ani nedostatek oleje.... pořád si vrčí a pořád jede. Kupodivu se taky docela příjemně řídí, pokud teda člověk někam nespěchá. Ale to je v takovymhle autě skoro hřích.
Rok se s rokem sešel a tak mne napadlo, že by nebylo od věci sem zas něco dopsat. Tenhle rok byl dost nepovedenej. Oktávka zklamala. Nicméně, ani se jí nedivim. Jednou jsem ji cestou z práce uvařil a od tý doby mě to zlobí pořád. Těsnění pod hlavou jsem měnil už mockrát a furt je to špatný. Ale popořadě.
Na jaře jsem vyndal motor, přetěsnil jsem ho a mezitim jsem vyčistil a nalakoval motorovej prostor. Pak bohužel přišel problém s podstřelenym těsněnim a vodou ve válcích. Je fakt že jsem se honil po dálnici s Favoritem a měl jsem čersvě namontovanou hlavu. Takže asi moje chyba. No, každopádně měnit těsnění a seřizovat ventily už umim skoro poslepu. Nakonec jsem podmáznul těsnění vysokoteplotním silikonem a hlavu utáh lehce víc než je doporučeno a zatim to drží.
Jelikož jsem slíbil původnímu majiteli modré oktávky (tzn. té z které tam teď mam podvozek, část motoru, doklady a pár drobností) že mu půjčim auto na svatbu, tak bylo nutno projít technickou. Šílenou vůli v řízení (vše je relativní, mě se s tim jezdilo docela dobře :) ) jsem opravit nezvlád. To samé nesymetrie brzdného účinku. Tak jsem aspoň vyměnil podrápané čelní sklo a stěrače. Ať je vidět snaha. Kupodivu to STK prošlo.
Po návratu z akce se ukázalo několik menších problémů. Ulomil se vejfuk přímo u paroží, utrhla se zástěrka, přestalo to dobíjet a startovat a aby toho nebylo málo tak doma ještě vyteklo cosi z levého kola. Vejfuk byl nejmenší problém, ten jsem svařil. Dobíjení je rutina, tentokrát to byl ruplej držák dynama. Už je tam jiné.
Startér mě naučil startovat klikou. Nakonec jsem ho opravil, ale jak se říká, nouze naučila Dalibora housti. Na dálnici, v místě kde byla stažená do jednoho pruhu a tím pádem kolona, mi to při popjíždění zdechlo. Do odstavného pruhu jsem se nemohl dostat, tak jsem to odtlačil na dělící pruh. Když jsem vytáh kliku, tak u mě všechny projíždějící auta přibržďovaly a koukali co se bude dít. Oktávka chytla na první protočení. Do té doby jsem netušil že to klikou jde :) Pak už jsem startoval klikou jak starej mazák. Obzvlášť efektní je to na benzínce. Tam většinou všichni všeho nechaj a jdou se koukat :). Byl to oběhanej uhlík, klasika, ale díky mojí lenosti jsem jezdil bez startéru asi měsíc.
K dalším opravám a úpravám jsem se dostal až teď napodzim. Při přetahování do garáže s elektrikou (nechytla, baterka v háji) jsem nepříjemným způsobem zjistil co bylo to co vyteklo z kola. Byla to brzdovka. Výsledek: Táta má zadní nárazník poněkud posunutej směrem k motoru (Š125), já levej přední rovněž.
Za poslední dva víkendy se mi podařilo namontovat nový ramena přední nápravy (tim myslim ty věci co jsou na nich kola, nahoře kulička, dole rejdovej čep) a odklonový excentry, zrušit vůli v pravym zadnim náboji (povolená matice co stahuje náboj dohromady), zkontrolovat a povyměňovat pístky v brzdách, seřídit brzdy, seřídit sbíhavost a odklony předních kol, předělat ostřikovače na elektrický, nalakovat střechu, nasadit boční okna do novejch těsnění a poškrábat nově nalakovanou střechu při pokusu o nasazení předního a zadního okna.
Ty ramena a excentry mě stály v Pragosu 4500,-, ale stojí to za to. Můžu seřizovat odklon a sbíhavost a při opakovanym měření je tam to co jsem nastavil a ne něco úplně jiného. Paráda. Na silnici jsem to ještě pořádně nezkusil, ale zdá se že vůle v řízení je menší. Teď ještě kuláky.
Ostřikovače jsem udělal tak že na lahev s kapalinou jsem připevnil čerpadlo ze Š120. Není to originál, ale já radši čisté sklo, než originál. Přemontovat zpátky ruční pumpu (místo ní tam mam tlačítko) není problém.
Po dotažení toho zadního náboje jdou najednou krásně seřídit brzdy. Jak v něm byla vůle, tak se to muselo nastavovat na větší zdvih.
Nový těsnění oken (z Technické gumy Lišov) je děsně tuhý. Musim vymyslet nějakou fintu jak na něj. Asi glicerýn, jak mi poradili kamarádi. Snad ho seženu.
Střecha je nalakovaná akrylkombinací až po prolisy pod oknama, odstín 1000 (bílá). Zbytek auta bude modrej v odstínu královská modř.
Od posledního zápisu uplynuly tři roky. To to letí, hrůza. Samozřejmě nestíhám vůbec nic, nejen Oktávku, takže nic moc nového. Ty okna jsem nasadil s tátovou pomocí za pomoci přípravku a hrubé síly. Od kamaráda Sima z Plzně jsem dostal pytel s futrama a excentrama do přední nápravy. Nemusel jsem utrácet v Pragosu, ale aspoň je zásoba.Předek auta je nalakovanej, má namontovaný nárazníky lakovaný stříbřenkou (nejsou chromovatelný) a mlhovky, který jsem našel u přítelkyně na chalupě.Ještě to bude nutný předbrousit a vyleštit.
Předminulej víkend jsem strávil broušením zadku auta ručně až na původní barvu, nebo základ. Místy tam byly až 4 vrstvy dalších barev, děsivá dřina. Následovat by mělo přestříknutí základem, nějakej ten tmel a dostříkat modrou (kromě zadní haubny, tu si nechám na zimu). Problém je že mi v Colorlaku přestali vyrábět odstín 4690 royal blue a úplně přestali vyrábět akrylkombinační barvy. Zachránil jsem co se dalo ze zásob několika prodejen a nechal jsem si namíchat pár sprejů. Snad to vystačí.
Auto samozřejmě nejen že dlouho nejelo, ale taky má už pár let zas prošlou STK. To bude další problém, gumy jsou totiž tak zpuchřelý, že to při nejlepší vůli nemůže projít. Možná pomůže krém na boty :)
A máme tu rekord, od posledního zápisu uplynulo 7 let. Ty spreje co jsem si nechal namíchat, jak píšu v předchozím odstavci, většinou prorezly a vytekly a zásoby barev chytly takový nějaký všelijaký odstíny. Ale nalakovat se to nakonec podařilo. Sice dveře jsou tmavší, ale ono se to vyšisuje. Auto jsem letos v létě přeleštil, vyměnil nápně, vyměnil vodní pumpu která se rozpadla, namontoval nárazníky, zapojil mlhovky, gumy natřel Regumem a nechal je nazout na nově nalakovaný disky ... a spoustu dalších drobností. Cílem bylo udělat technickou. To neklaplo, ale předevčírem jsem se zas po letech projel. Jezdí to, brzdí to, zatáčí to (i s novejma kulovejma čepama tam je šílená vůle, asi převodka) a ta technická se snad zvládne na jaře.
Už to začíná bejt trochu trapný. Na podzim 2016 jsem chtěl stihnout technickou, teď je srpen 2019 a eště ji nemam. To je tak když si někdo pořídí rodinu. Letos v červenci jsem si vzal dovolenou, že to auto připravim a konečně tu technickou udělám. Zase prdlajs. Už jsem měl nachystaný papíry že ráno pojedu, ale když jsem s tim vyjel tak jsem si na STK netrouf. Nějak se mi snížila tolerance k nepřesnýmu řízení. Dost mi vadilo, že jsem měl problém trefit se na sjezd z kruháku. Takže převodka ven a diagnóza poměrně jasná - ložiska cestovaly ve skříni v řádu milimetrů. Rozebrání, vyčištění, složení, seřízení ... a bylo po dovolený. Pak jsem ještě vyměk a vyměnil vodní pumpu za náhradu bez maznice. Když jsem si představil dialog na technický: "...tady vám něco teče!" "to je voda, to se musí otočit touhle maznicí a ono to přestane ...", to by asi neklaplo. Včera jsem urval trochu času, projel to a řízení se pro změnu zas kouše. Ale i na těch pár km bylo znát, že to povoluje. Takže budu doufat, že se to zajede. Nicméně zas se ukázal jinej problém. Buďto se mi to přehřejvá, nebo blbě ukazuje teploměr. Obávám se že čištění chladiče mě nemine. Neverending story :(