Tady je Davidovo

(osobní nástěnka)

Moje Motorka II.

Tahle stránka bude něco jako blog mé současné druhé (jinak v pořadí třetí) motorky a to sice Yamahy XTZ 750 Supertenéré.

V roce 2005 na podzim jsem se rozhodl, že už by bylo záhodno zkusit taky něco jiného než Jawu 350. Vybírání bylo dlouhé a těžké. Financí nebylo moc, nároků hodně. Kandidáti byli: Jawa 650 Klasik (na splátky) a nebo ojeté BMF F650, nebo Honda Dominátor. Ideální by byla Africa Twin, ale kde na ní vzít a nekrást? Už to vypadalo na to BMW, když mě kamarád upozornil na pokus Yamahy konkurovat Hondě na poli velkejch endur a to sice XTZ 750. Když jsem si prohlíd pár fotek a přečet nějaký recenze tak bylo v podstatě rozhodnuto. Sice mě poněkud děsila spotřeba 6,5 až 8,5l, ale věřil jsem že ji dokážu zkrotit.

Nojo, rozhodnuto sice bylo, ale zdaleka ne vyhráno. Chtěl jsem ročník 94 a mladší (na přelomu 93/94 proběhlo několik podstatných změn), pokud možno v co nejlepším stavu a ne z bazaru. Po dlouhém hledání jsem narazil na inzerát na motorkářích.cz. Ročník 94, velice pěkná, podle tvrzení majitele pravidelně servisovaná, slušné gumy, nový olej a filtr, seřízené ventily, nové lamely spojky, .... . Další pozitivum bylo že byla kousek od Prahy. Horší byla cena, 85 000,-. Ale co, radši za víc a dobrou, než levně a šrot a "kdo moc vybírá přebere" a tak jsem majitele kontaktoval. Jednalo se o už od pohledu seriózního člověka a tak jsem ani nechtěl zkušební jízdu. Nakonec zkušenosti nemam stejně bych nic nepoznal. Lukáš ale nedal, že prej se svézt musim. Tak jsme na to sedli a ruplo spodní oko centrálu. Normálně bych se asi rozloučil a šel o dům dál, ale tahle mašina evidentně nebyla zanedbaná, byla to prostě smůla. Dohodli jsme se že to nechá opravit a pak si ji vemu. Oprava spočívala ve výměně celého centrálu, což byl problém, protože v Yamaze jim docela dlouho trvalo než ho sehnali a zima se kvapem blížila. Nakonec se prasklé oko nechalo svařit, odjel jsem s tím a novou jednotku jsem dostal dodatečně.

Ke koupi se pojí jedna teď už humorná historka. Tenkrát mi ale do smíchu nebylo. Přijel jsem ráno s baťohem s věcma na motorku a penězma do Štěchovic. U Lukáše jsem bágl sundal a jel motorku po opravě zkusit. Jelikož jsem si věci nechával na dvoře, sáhl jsem do báglu a strčil do náprsní kapsy u bundy obálku s prachama. Už tušíte? Přesně tak, dojel jsem a prachy tam nebyly. Zato jsem našel slušnou díru jak v kapse tak v podšívce bundy. Infarktová situace jak sviňa. Běžel jsem po silnici asi 2 km a už přestával doufat, když tu jsem zahlíd něco bílého. Prachy v obálce ležely uprostřed jízdního pruhu a jezdily přes ně auta :)

Cesta ze Štěchovic do Lovosic byl boj. Při prvním předjíždění jsem se zachoval jak na Jawě, což vedlo k tomu že jsem se během pár vteřin řítil podél Vltavy směrem na Smíchov přibližně 160 km/h. Pochopil jsem že není nutný skopávat na tři, že stačí na pětku přidat plyn a bylo to v pohodě. Další problém byla ucpaná Praha. Poněkud kruté seznamování se se spojkou. Ještě že to má startér.

Doma jsem zabetonoval do podlahy v garáži oko, provléknul řetěz a zamknul Tenerku v jejím novém bydlišti, kde jí následně čekala zimní údržba. Vyšlo to akorát, pár dní potom začalo poprvé sněžit. Zmíněná zimní údržba spočívala v podstatě v drobnostech. Vyměnil jsem zadní pružící-tlumící jednotku, koupil originál nářadí, vyrobil nové hliníkové zamykací víčko na kaslik s nářadim a vyměnil jsem svíčky. Poslední zmíněná oprace byla asi ze všeho nejhorší. U Supertenere to znamená sundat všechny plasty, sedlo, nádrž, airbox a chladič.

Na jaře jsem ještě po delším laborování spáchal centrální stojan a koupil a namontoval padací rámy. Do zásoby jsem ještě koupil přední boční plasty (laminátové repliky). Stávající jsou sice pěkné, ale jeden je po nějaké dávné havárii opravovaný a já svařování plastů moc nevěřim.

Když jsem na jaře začal jezdit objevilo se ještě pár drobností. Chybějící víčko čepu kyvky a poškozený uzávěr zásobní nádržky na chladící kapalinu spravil soustruh a špalek sylonu. Horší bylo, že odešla jedna z nových svíček. Kupodivu původní fungovala a stále funguje dobře. Druhá nová odešla následně po asi 1500 km, taky ji nahradila původní (nalítáno cca 22000km) a taky chodí dobře. Co je příčina dodneška nevim.

Finanančně dost nepříjemné bylo když jsem zjistil že je skoro po smrti ložisko v rozetě. Nové stojí i s guferem kolem 1300,-. Když jsem ho vyměnil tak jsem zjistil že je vyběhaná i šachta v rozetě. Nepomohlo ani lepidlo na ložiska, asi to bude chtít vyvařit a znova vysoustružit. Další problematická ložiska se objevila v předním kole. Na straně u náhonu tacha ještě ušlo, ale na druhé straně už bylo po smrti. Nicméně nemít hlavní stojan asi bych na to nepřišel. Tady naštěstí jsou běžná ložiska, takže oprava přišla na asi tak 180 korun.

Z dovolené ve Francii (květen 06) jsem se vrátil se seznamem dalších závad. Stržený závit na čepu šaltpáky zachránil nouzově epoxyd, doma jsem pak udělal nový čep s větším závitem a díru v motoru jsem zvětšil. Vůle na páce brzdy by sice ničemu nevadila, ale mě se nelíbí když vše nechodí tak jak má. Oprava byla jednoduchá. Vůli v čepu páky vymezila vložka stočená ze slabého bronzu a zajistil jsem to závlačkou se správnym průměrem místo původního hřebíku. (Upřímě řečeno, nemít tu závlačku zrovna v šupliku, šel by tam zas hřebík :) ). Horší je to s karburátorama. Žere mi to 7,2l na sto, což je i na Supertenere docela dost. Budu se muset podivat na jehly, z čehož nemam radost, protože ty karburátory neznám. Spotřeba oleje, která mě z počátku dost vyděsila se ukázala být v normě. Bere si to cca 1l na 4000km a to jsem z těch 4000 přibližně 1500 najezdil na dálnicích. Problém byl jen ve špatném postupu měření výšky hladiny. Musí se měřit jedině hned po jízdě, když je motor prohřátý a olej je načerpaný v zásobní nádržce. Po chvíli steče do motoru a v nádržce do něj měrka ani nedosáhne.

Srpen 2007

Další sezóna (2007) se chýlí ke konci, takže je čas opět napsat pár slov. Přes zimu jsem se Yamaze podíval na zoubek, rozebral jsem karburátory, spustil jehly až dolů a seřídil synchronizaci. Spotřeba se tim znížila na 5,9l při jízdě ve dvou s bagáží, což už je docela příjemné. Když už jsem měl motorku rozebranou tak jsem vyměnil hadice a kotouče předních brzd. Kotouče jsou z Goldfenu, hadice samodomo z komponent z Moto S+P. Napsal jsem o tom článek na tenere.wz.cz. (edit 2017: přemístěno na www.supertenere.cz)

V létě jsme byli na dovolené na Korsice a Sardinii. Tam mě docela vypek řetěz. Ačkoliv neměl nijak moc najeto tak se vytáhnul tak že jsem se bál že nedojedu. Víc je o tom reportáži ve vedlejší rubrice. Doma jsem dal novej řetěz ČZ 520 o-kroužek a kola od JT Sprokets. Příště ale pro sichr dám aspoň 530, tohle je pro Teneru málo.

Po návratu z jedné letní akce jsem zjistil dost velkej úbytek oleje. Vyděsil jsem se že je něco špatně v motoru, ale naštěstí to nebylo nic vážného. Odešlo gufero na výstupu z převodovky. V Yamaze v Bráníku dodali během pár dnů nové, už je namontované.

Na zimu plánuju výměnu oleje v předních tlumičích a podkovu do blatníku, výměnu oleje a filtru v motoru, seřízení ventilů, novej koš spojky (už neúnosně klepe), nový výplety, dokončení držáku na GPS a možná manostat oleje. Všechno svépomocí, tak uvidíme co stihnu.

Červenec 2014

Aktualizace po sedmi letech. Yamaha pořád jezdí, momentální stav tachometru je něco kolem 98 000 km. Tu podkovu do blatníku jsem tenkrát udělal, dodnes tam je a funguje. Ventily už bude asi potřeba zkontrolovat zas, ačkoliv jsem zhruba v půlce intervalu. Má to zvuk jak šicí stroj. Na výplety jsem se vybod. Držák na GPS jsem pár let používal, pak jsem ho zas sundal. Na tlak oleje jsem nepořídil manostat, ale manometr. Potenciometrické čidlo mám z nějaké Lady, informace z něj se zpracovávají na jednoduché destičce s procesorem ATmega16 a zobrazujou se na palubce na ukazateli z LEDek. Zároveň mi to hlídá jestli jsem nezapoměl rozsvítit světla.

To seřízení ventilů, co jsem zmiňoval v roce 2007, se docela prodražilo. Zjistil jsem přidřenou vačku sacích ventilů, takže nová hlava. Koupil jsem tenkrát z TDM 850. Pasuje tam, jen na víku je potřeba ucpat tuším dvě díry. Tu novou hlavu bylo potřeba přerovnat a zabrousit ventily (no, potřeba to možná nebylo, ale když už tak pořádně), takže jsem musel dokoupit i dost novejch podložek na seřízení. Aspoň mám zásobu. Zároveň jsem vyměnil rozvoďák. Pokud budete měnit u Supertenery rozvoďák, tak pozor na údaj v manuálu o dotahovacím momentu šroubů co držej řetězová kola. 40 Nm ty M6ky nedaj.

Za ty léta už toho Tenera má hodně za sebou a je trošku omlácená, ale nijak tragicky. Pár pádů v terénu v hodně malé rychlosti. Musel jsem vyměnit přední brzdy, byly oběhané čepy na kterých se pohybují třmeny a hlavně díry ve třmenech. V terénu to děsně mlátilo. Koupil jsem jetý od Jeníka ze supertenere.cz. Po výměně gumiček choděj dobře.

Přední tlumiče dostaly progresivně vinuté pružiny. Výrazně to pomohlo proti potápění předku při brždění a motorka se hlavně na silnici chová líp.

Koupil jsem brašny od firmy Ewog, což si vyžádalo kryt na vejfuk (drátěná konstrukce potažená plechem) a malou podpěru z trubky, chycenou na pravou vzpěru plotny kufru.

Odešel mi tachometr, rotující část se vysunula a začala škrtat o zvonek co je spojený s ručičkou. Než jsem zjistil co se děje se to zahřálo tak, že se plastová ozubená kolečka roztavila. Už je tam nový, taky od Jeníka. Při montáži jsem nasadil lehce blbě ručku, podměřuje o cca 10 km/h. Bohužel tam neni žádná značka jako u tachometrů PAL, je to potřeba trefit. Odhaduju že správná pozice v klidu je cca 10 km/h pod nulou.

Řetězovka vydržela slabých 15 000km. Nic moc. Odhaduju že to bude částečně zaviněno zanedbanou údržbou a částečně provozem v dost nepříznivých podmínkách (bláto, prach, sůl...). Tentokrát už dám tu 530ku.

Dost mi kolísá spotřeba. Od šesti litrů (to by šlo) až někam k devíti (to se mi ani trochu nelíbí). Na těch 5,9 co jsem měl na Korsice se mi už dostat nepovedlo. Vypozoroval jsem že je potřeba hodně pečlivě seřídit synchronizaci karburátorů, to má velký vliv. No a samozřejmě je potřeba měnit, nebo aspoň čistit vzduchové filtry. Na dovolené v Rumunskun jsem zjistil že filtry je možné demontovat horem, dírou mezi nádrží, palubkou a kapotama. Chce to krátkej šroubovák a hodně trpělivosti, ale jde to a nemusej se sundavat kapoty, padáky atd..

Hodně mě potrápilo uložení řidítek v silentblocích. V terénu stačilo trochu silnějš za ně zabrat když bylo kolo zrovna někde šprajcnutý a držáky se přetočily. Vyřešil jsem to výztuhou z duralových úhelníků, která spojuje oba držáky řidítek a fixuje jejich vzájemnou pozici. Novější endura to tak mají běžně. Při té příležitosti jsem řidítka pomocí vložek do držáků posunul o cca 3cm vejš, abych se nemusel tolik hrbit při jízdě ve stoje.

Yamaha už má asi svoje nejlepší léta za sebou a potřebovala by generálku spodku motoru, vyměnit šály. Bohužel na to asi v blízké době nebude čas. Taky olejová čerpadla mají dost vůli, zhruba dvojnásobek proti maximu co povoluje manuál a slyšitelně v nich něco klepe. Možná by nebylo od věci koupit celej motor. Uvidíme.