Tady je Davidovo

(osobní nástěnka)

Jawajízda 2001

Maďarsko, Chorvatsko, Slovensko, 30.6. - 14.7.2001

Start jízdy byl v 9:15 v sobotu 30.6., v Praze u supermarketu OBI. Já jsem vyrážel v 7:00 z Lovosic, jelikož jsem předpokládal, že budu jako vždy chvíli kufrovat po Praze, což se nesplnilo. Přijel jsem moc brzo, takže jsem místo k OBI jel ke Kokodýlově garáži, kde jsem se setkal s Kokoušem (ratbike J350/639) a Vlčákem (J350/632) a v sestavě, v které jsme nakonec i Jawajízdu zakončili, jsme vyrazili na místo srazu. Asi tak 100m před OBI se z Kokodýlových výfuků začal valit čím dál tím hustší dým a při zastavení na křižovatce se pod jeho strojem objevila obrovská louže benzínu. Ještě jsme ani nevyjeli a už tu byla první závada, nefunkční ventil v plovákovce. Naštěstí stačilo vyčištění.

Na parkovišti před OBI se nás sešlo pět. Přibyl ještě HraběX na kývačce 250 a Jarda na chopperu J350/639.

Vyrazili jsme, jak už jsem napsal výše, v 9:15 směrem na Moravu. Cílem tohoto dne byl kemp Merkur, pod Pálavou. Cestou se k nám přidali další motorkáři. Jmenovitě Ice-T s Janou na J350/639 chopper, Lotar na J350/640, Johny a Ilona na J350/640 a MarekSz na 350/640.

V kempu jsme našli ideální místo na spaní a parkování. Travnatý plácek, přímo před hospodou se "stromem jawovníkem", který posloužil jako ideální opěrka motorky pro ty z nás, kteří nemáme kvalitní stojánky. Jawovník proto, že ráno to opravdu vypadalo, jako by se motorky urodily na převislých větvích stromu. Jelikož bylo poměrně vedro, tak prvním činem všech po opuštění sedel pekelných strojů, bylo vyžahnutí jednoho rezatýho, který poté v průběhu večera nezůstalo osamoceno.

Už za tmy dorazila zlínská skupina, tj. Hřebík s Evou na J350/640, Dejv na 350 kejvačce s PAVem, Radek na ČZ 175 (?) s PAVem, Čalfa na panelce 250 Sport (?) a Pšeňa a David na Yamaze 600XT. David měl původně jet na 250 Péráku, ale bohužel Péráček ztratil dech a veškeré umění zkušených jawařů jako je např. Dejv nestačilo k jeho uschopnění. Cestou zpět jsme se ve Zlíně dozvěděli, že byl lehce přidřenej.

Málem bych zapomněl ještě na jeden zajímavý detail. Koko se totiž tuto sobotu znovu narodil. To bylo tak: Když mi ruplo plynové lanko, tak u mě zastavil jenom Vlčák a HraběX a společně jsme při opravování nadávali, jak ostatní serou na pravidla jízdy v koloně a co kdyby se stalo něco vážnýho a tak. Pak jsme vyrazili za ostatními a po asi 100 metrech koukám, on tam Kokodýl a Jarda, Kokouš má sundaný přední kolo a cosi tam kutí. V přibližně stovce mu ulít ventilek z duše, když se vracel zjistit, co se s náma stalo. Kdyby to bejval neustál, no, pěkný stromy tam byly, kolem tý cesty..... . Duši náhradní neměl, ale naštěstí za chvíli přijeli Marek a Lotar, kterej duši měl. Kokodýl si vůbec na Javajízdě udělal generálku motorky z darovaných dílů :o)

Ráno, v neděli 1.7. jsme už ve značně silnější sestavě vyrazili směrem ke slovenským hranicím, kde se k nám měli připojit "plzeňáci". Bohužel, nebyli tam, takže jsme pokračovali do nejbližší vesnice za hranicema s tím, že tam na ně počkáme. Zase chyba lávky, ani tam nedorazili, a na SMS nereagovali. Potkali jsme je až vyloženě náhodou na benzínce, kousek od Bratislavy. Jak jsme se dozvěděli, tak zásadní chyba byla v tom, že v době, kdy jsme se měli sejít na hranicích, ještě spali po náročné noci ve sklípku. Jednalo se o Frantu na chopperu postaveném z kejvačky 350 s PAVem, Biga na ČZ 175 a Romixe s Lenkou na ČZ 250.

Cílem toho dne byly Nové Zámky, kde se k nám připojil Gusta na své J350/639 a zavedl nás do blízkého kempu, kde měl známý a tudíž jsme tam velice levně přespali.

Zážitkem dne v pondělí 2.7. bylo jednoznačně překročení maďarských hranic. V místě, kde jsme hranice překračovali, totiž čáru tvoří Dunaj, a most od doby, kdy byl za války zbořen, ještě nestihli znovu postavit. Tudíž se jelo přívozem. Všechno bylo náramná sranda, až do doby, než s náma poprvé cukla vlečná loď. V ten moment jsem si uvědomil sílu proudu, přes který se přesouváme, a zatížení prámu (s námi jelo ještě pár aut velikosti Avie), pevně jsem se zapřel, chytil mašinu, aby nespadla a nenápadně začal hledat cestičku, kudy se i s motorkou dostat v případě nouze na vlečnou loď :o) Ne, kecám, bylo to v pohodě, ale mašiny jsme držet museli, občas to s náma trochu houplo. Na maďarské straně jsme si prohlédli katedrálu. Bohužel, je to ostuda, ale jméno jsem už zapomněl, je na fotkách. Jediné, co si pamatuju a to velice dobře, je to, že tam bylo kur....y hodně schodů a bylo kur....ý vedro. Nějaká paní nás tam upomínala, že by se nemělo běhat po kostele bez trička, ale to prostě nešlo.

Cílem dne byla chata Gustova kamaráda Csaby Erdose (čti Čaba Erdéš) kousek od Budapešti, kde jsme na zahradě rozbili tábor, vylemtali na Slovensku nakoupené Kokodýlovy zásoby Gambáčů a odebrali se postupně spát, jelikož ráno se jelo k Csabovi do práce na exkurzi. Pracuje totiž v Budapešti ve značkovém servisu Harley Davidson a mimo to také jezdí stunt riding na Buellu, takže se v úterý 3.7. dopoledne bylo opravdu na co koukat. Velký zážitek byl už jenom příjezd. Část skupiny se ztratila kdesi ve spletitých uličkách, takže Csaba hned vytáhl svého Buella a vydal se je hledat. To probíhalo tak, že z budovy najednou vyletěl motor na kolečkách (Buell Lightning) s Csabou v sedle, zastavil na předním kole, otočil to kolem nohy a po zadním odsvištěl. Když ostatní dojeli, tak nám s vyvalenýma očima vyprávěli, že najednou přiletěl po zadním, jednosměrkou v protisměru, nic mu nevadily zpomalovací prahy, na křižovatce zastavil na předním kole, nahodil úsměv a odvedl je za námi. Potom ještě spálil něco zadní gumy, zaparkoval Buella mezi nás, abychom měli co fotit, omluvil se, že musí jít pracovat a jestli se nechcem podívat do dílny. To byla taky síla. Servisáci v bílejch tričkách a džínách, z podlahy by se dalo jíst a na rampách nádherný mašiny, v kterejch se tyhle lidi hrabali a ještě je za to platěj. Takhle nějak si představuju ráj :o)

My jsme zase na oplátku ukázali Maďarům, jak se spravujou motorky v Čechách :o) Teda my, Kokodýl. (kdo jinej). Nějak mu to nejelo, tak zase rozebral celej karburátor a vypláchnul při té příležitosti i nádrž. Docela zajímavej pohled, na jedné straně Kokouš, zamazanej až za ušima a jeho ratbike rozptýlenej po pakovišti, na druhé straně sterilní dílna s Harýkama.

Odpoledne nás Gusta dovedl k Balatonu, kde nás opustil, jelikož měl ještě nějaké povinnosti. Tím jsme přišli o tlumočníka. Naštěstí ale hodně Maďarů umí německy, nebo anglicky, takže se nám po chvíli ježdění v hustém dešti (ten pitomej mrak nás pronásledoval celý odpoledne) podařilo, Jardovou zásluhou najít kemp, za celkem rozumný peníz. Přesněji řečeno, při porovnání s normálními cenami u Balatonu to bylo zatraceně levný. Už nevím, jak se ta vesnička jmenovala, ale bylo to kousek od Siofoku, v zahradě u rodinného domku, asi tak 50m od břehu. Perfektní místo.

Večer se naše, už tak dost velká, skupina rozrostla ještě o dva lidi. Když si Jarda odskočil zatelefonovat, tak potkal ČZ 175 a na ní dva Čechy, otce se synem, kteří si prostě jen tak vyrazili na vejlet a chystali se přespat někde pod mostem. Zajímavý setkání. Bohužel s náma nejeli dál, docházela jim dovolená.

Středa 4.7. byl den určený na vychutnávání krás Balatonu, koupání, atp. . Dopoledne jsme to ještě vydrželi, potom se postupně všechny motorky objevily na silnici před kempem, našlo se pár kýblů s vodou a saponátem a už se leštilo. No a když už bylo umyto, tak proč se neprojet, když je tam taková pěkná, rovná silnice. No, a když už se jezdí, tak proč si nezasoutěžit. Bohužel, našlo se pár rekreantů a spořádaných občanů, kterým se naše zábava moc nelíbila, tak jsme toho radši nechali. Možná že ne bohužel, ale naštěstí. Přece jenom, když jsme s Romixem jeli sprint v tričkách a kraťasech, bez helem a bez brejlí, tak jsem si nepřipadal ztovna bezpečně.

Navečer bylo nutno zapít konec oficiální části Jawajízdy, tudíž jsme nakoupili víno, Moraváci vytáhli z PAVa kořalku, na pláži jsme vztyčili českou vlajku a začali zapíjet. No, lehce se nám to zvrhlo. Ráno se údržbáři asi dost divili, když našli bojku označující hloubku, která byla původně asi 100m od břehu, i s kotvícím betonovým kvádrem ležet na břehu. Večer se to zdálo jako docela dobrej vtip :o) Majitel pozemku, na kterém jsme kempovali se asi taky dost divil, když ráno zjistil, že jednomu stromu chybí vršek a na příjezdové cestě je ohniště. Nicméně, ta špička toho stromu byla suchá, takže mu Franta, který na ten strom silně posílen kořalkou se sekerou vylez, vlastně prokázal službu a ohniště jsme uklidili. Ale sichr je sichr, ráno jsme radši zabalili, postavili motorky před kemp a pak teprv šel Jarda platit :o)

Následovala závěrečná fotka a v ranních hodinách ve čtvrtek 5.7. se naše banda rozdělila na dvě skupiny. Jedna skupina zamířila zpět do ČR (Johny a Ilona, Franta, Big, Hřebík a Eva, Radek, Čalfa, Lotar a David) a my jsme nabrali kurz na jih, do Chorvatska. Ještě jsme zapomněl na HraběteX, který zamířil k domovu už ve středu večer.

Cílem tohoto dne bylo moře, to se nám ale bohužel nepodařilo splnit. Ještě před hranicema vyvařil Vlčák baterku, což nás celkem zdrželo, ale i tak se to nedalo stihnout. Takže jsme si prohlédli centrum Záhřebu, vyměnili peníze, následně jich většinu nechali na benzínce a zakempovali kousek za městem v "divoké přírodě".

Během dne mě docela děsila spojka. Podruhé, během asi tak 800km jsem ji musel dotahovat a to o dost velkej kus. Zdá se, že ve vedru ubejvá jak zběsilá, proč, to je ve hvězdách.

Na tomto místě se ještě musím zmínit, jak k tomu došlo, že se jelo do Chorvatska. To bylo asi tak. Jawajízda oficiálně skončila u Balatonu, ale domů se nechtělo, tudíž co dál? "...co takhle jet do Tater? Hm, a co takhle jet na jih, k moři? Si děláš prdel...... Nedělám, vážně....... Já bych jel.... Já taky.........Tak jo, tak já taky...Jawa jedééé...." a jelo se. To byl druhej nejúžasnější moment celé jízdy (hned po příjezdu k moři). Ten pocit, že já a moje mašina si můžem jet, kam se nám zachce, prostě si stačí vybrat světovou stranu a jede se... úžasný, Easy Ride jak vyšitá. (Naštěstí nás, narozdíl od toho filmu, na konci nikdo nesejmul :o) )

V pátek 6.7. jsme konečně dojeli k moři. Náááádhera. Přejezd hor na pobřeží byl sice osudnej Romixově baterce, která musela být zneškodněna málem pyrotechnikem, jelikož hrozil výbuch (NiCd články holt nemaj rádi přebíjení) a některé stroje, zvlášť těch pilotů, kteří neuznávají zlaté pravidlo, že motorka je záležitost pro jednoho, viditelně ztrácely dech, ale potom, ten sjezd dolů, postupně se otevírající pohled na moře, nádherný silničky.......... Když jsem v Chorvatsku byl před rokem, tak jsem tak coural po pobřeží, a řikal jsem si:" tady se tak projet na motorce, ale ta by sem ani nedojela..." a vona jo, a ani se nezapotila :o)

Dole už to bylo trochu horší. Klasický snobácký letovisko, samý hotely a apartmány a příjezd k pláži žádnej. Nakonec jsme drze dojeli po chodníku až skoro na pláž pod jeden hotel, zapíchli mašiny, vytáhli plavky a v kůži a kanadách vyrazili mezi grilující se naháče. Koukali na nás jak na UFO. Kůži a kanady jsme samozřejmě nechali s radostí na břehu, naskákali jsme do vln a navzájem jsme se ujišťovali, jak jsme dobrý, že jsme dojeli až k tý slaný louži :o) Pravda, Chorvatsko je skoro za rohem, ale některý ty motorky měly na hřbetě skoro víc křížků, než rodiče jejich majitelů. Žádná velká cesta to neni, ale myslim, že to neni ani málo. Když už nic jinýho, tak jsme si aspoň ověřili, že to jde, že se těm Jawkám dá věřit. Akorát mě trochu paradoxně zamrzelo, že mam tu motorku tak vyšlechtěnou. Jet na veteránovi, jako Dejv, nebo na hromadě šrotu, jako Kokodýl, tak bych si připadal jako daleko větší machr :o)

Romix vyrazil, zatím než se dosyta vyrácháme, shánět baterku. Bohužel neuspěl, 6V se už používá jenom v rozvojových zemích, jako je např. ČR, takže nakonec dojel až domů bez baterky. Po jeho návratu jsme se pomalu (rychlejší pohyb byl v tom vedru nemožnej) zase umístili do sedel a přejeli přes most na ostrov Krk. Tam jsme zastavili před prvním obchodem, nakoupili chleba (někteří tekutej) a při jídle (někteří pití, prej tam maj povoleno půl promile :o) ) začali debatit, co dál. Jak tak debatíme, tak koukáme, hele Jawy. Taky nás zmerčili a zastavili. Dva kluci z Čech jeli přes Rakousko, po dálnicích. Jeden na 640, druhej na 639. Sorry chlapi, ale nepamatuju si jména :o( Dali kolovat osmdesátiprocentní Rum z Rakouska, takže jsme je vřele přijali do svého středu. Pravda, když se zmínili o i-netu a o tom, že viděli stránky nějaký Jawajízdy, načež Dejv prohlásil něco jako:"...Jawajízda, jo? ...škyt..Ty vole, to jsme my,..Jawajízda, škyt..." a začal se sápat do sedla, tak na nás koukali trochu divně.... :o), ale nakonec byli v pohodě. Teď zase, abych nedělal z Dejváka ochlastu, to ne. Akorát to pivo v tom vedru lezlo strašně do hlavy.

Nakonec jsme vymysleli, že půjdem spát někam do křoví, jelikož ceny kempů nám jaksi nevyhovovaly. Což zase nevyhovovalo Pšeňovi a Jardovi, takže se od nás odpojili. Měli totiž v plánu ráno razit domů a chtěli se umejt, pohodlně vyspat a vůbec si užít takový ty různý vymoženosti civilizace, co jsou dostupný ve slušnym kempu.

Nás zbylých 8+2 statečných (Já, Koko, Vlčák, Dejv, Romix a Lenka a Ice-T s Janou + dva přibyvší cestovatelé) vyrazilo hledat nějaký ten nocleh. To v Chorvatsku není zas až takový problém. Celé pobřeží je v podstatě pokryto zpustlými olivovými sady (bohužel v blízkosti sídel taky skládkami), což jsou políčka, ohraničená valy z vysbíraných kamenů. Stačilo jenom odbočit na polní cestu a najít vhodné místo, kde budeme dostatečně schovaní a odkud bude blízko na pláž, což se nám podařilo prakticky na první pokus. Našli jsme plácek, obklopený křovisky, stačilo jenom odhrnout větve, projet s motorkama, větve zase spustit a našli by nás jenom z vrtulníku. Postavili jsme stany, rozdělili¨směny na hlídání a vyrazili se ještě na večer vykoupat a obhlídnout pobřeží. Lepší trefa se nám už ani nemohla povést. Asi tak 5 minut chůze od našeho "kempu" byl přístav s pláží a sprchou, paráda.

Ještě jedna zajímavá epizodka se pojí k tomuto dni a místu. Když jsme tak večer seděli před stanama a kecali, tak najednou přijelo auto. První reakce: Policajti ! , ale to bysme udělali kozla zahradníkem. Byli to místní feťáci. Zaparkovali rovnou před naší skrýší, asi tak 3m od nejbližšího stanu a začali balit jointy, vařit cosi v lžičce nad zapalovačem atp. . Koko se jim proplížil až skoro pod auto a signalizoval, že to asi bude nadlouho. Taky bylo. Řek bych, že jsme tam seděli potichu asi tak hodinku, než se uráčili odjet. Ale nezpozorovali nás, kvalitní kamufláž :o) Pak ještě v noci přijelo další auto. Mysleli jsme, že to jsou zas oni, ale ozvalo se jenom: "Franto, tady se mi nelíbí, tady spát nebudem", bouchnutí dvířek a byli pryč. Zřejmě někdo, kdo měl stejný názory na ceny v místních ubytovacích zařízeních :o)

Program na sobotu 7.7. byl celkem jasnej, koupání, opalování, koupání, opalování... až do zblbnutí. Problém bylo hlídání věcí, po pár minutách nahoře na tý loučce si člověk připadal jak v mikrovlnce, a to jsme měli střídámí po dvou hodinách. Nicméně, dalo se to přežít. Člověk to prostě musel zaspat, pak se vylila loužička potu z karimatky a šlo se na pláž.

Navečír si Koko vyjel koupit pivo a málem byl průser. Stavěli ho policajti a ptali se, kde spíme. Naštěstí, díky Kokoušově výřečnosti, se toho dozvěděli sice hodně, ale celkově vůbec nic. Dokonce dokázal zjistit, že jeden z policajtů má doma prej pěknou ženu :o)

Večer jsme se vypravili do blízkého městečka, koupit víno. Točený bylo drahý, tak jsme vzali celej pětilitrák bílého. Jenom se po něm zaprášilo :o)

Během dne nás opustili ti dva kluci na Jawkách, co se k nám v pátek připojili. U tej devítky měli upálená kladívka, tak jeli shánět škodováckej servis. Asi sehnali, protože se už nevrátili. Jó, holt vačka se musí mazat, zvlášť ve vedru. Zlatej bezkontakt.

V neděli 8.7. už mě a Kokouše přestalo bavit koupání a opalování, takže jsme vyrazili na prohlídku města Krk. Celkem pěkný přístavní městečko, ale klasický turistický ceny a všude spouta Maďarů a Němců. Tak jsme si to tam zběžně prošli, prohlédli si přístav a pláž, a jeli zpátky. Cestou zpátky mě zarazilo, že se potim, i když jedu na motorce v tričku. Docela teploučko.

Večer jsme pro změnu koupili pět litránků červeného. Sice opět nic moc víno, ale bylo to nejlevnější pití, co se tam dalo sehnat a žízeň byla obrovská. Zároveň jsme zapili rozdělení výpravy, jelikož, v pondělí 9.7. jsme se Já, Kokodýl a Vlčák odpojili, a vyrazili jsme směrem do Maďar. Na tom jednom fleku už se nedalo vydržet. Ostatní to brali, pokud vim, o den pozdějc přes Rakousko, po dálnicích, někteří dokonce non-stop.

Cíl dne nebyl žádnej, prostě se jelo, přes Slovinsko, směrem do Maďarska a večer když už se nedalo jet, tak jsme to zapíchli. Vyšlo to na Maďarsko, asi 20km za Slovinskýma hranicema, v lese. Celkem dobře se tam spalo. Akorát v noci tam bylo celkem rušno, spali jsme asi tak 200m od hranice obory.

Ráno, v úterý 10.7., jsme jen tak pro informaci přeměřovali napětí na baterkách, protože mě lehce tekla, a Vlčák naměřil při volnoběhu 18V, což je trochu dost. Takže výměna regulátoru. Naštěstí Kokodýl měl náhradní. Moje baterka se zdála bejt celkem v pohodě, ale furt tekla, tak jsem ji zabalil do igelitky. Doma jsem pak zjistil, že má asi prošluslej článek, takže ty ostatní dva v jednom kuse vařily. Kupodivu bez problémů držela napětí.

Dál jsme pokračovali napříč Maďarskem na Slovensko do Bratislavy. V příšernym vedru jsme si prohlédli Bratislavský hrad, shledali ho ne zrovna zábavným a vyrazili jsme za město hledat nějakou tu hospůdku a les na přespání. Obojí se nám podařilo najít ve vesničce zvané Harmonie. To byla snad nejlepší hospůdka za celou jízdu. Pěkný servírky, celkem pitný pivo, jukebox se slušnou muzikou a místňáci, kteří si rádi pokecali a poradili, kde přespat. Dokonce nás tam jeden místní kolega motorkář osobně zaved.

Ve středu 11.7. jsme dojeli do městečka Handlová, kde jsem slíbil navštívit kamarády na ranči Geronimo. Pěkně zapadlej kousek země v horách nad městem. Během hledání Vlčák přeškubnul plynové lanko, takže jsme se trochu zdrželi, ale nakonec jsme to odpoledne našli. Jelikož nebylo tak nějak co dělat, tak jsme pomáhali, s čím se dalo. Hlavně teda s jídlem :o), ale mimo to s uklízením sena, což se mi tvrdě nevyplatilo. Za přílišnou horlivost jsem zaplatil dírou od vidlí v pravé dlani.

Přepali jsme v saloonu, ráno ve čtvrtek 12.7. ještě Kokodýl opravil místňákum traktor, a jelikož začínaly najíždět děti na další turnus tábora, tak jsem vypadli, směr Zlín, ČR.

Ve Zlíně Kokodýl zvednul telefon a hned bylo kde přespat. Dejvák už stihnul dorazit dom, tak jsme využili jeho pohostinnosti a nastěhovali se mu na zahradu. Dokonce kvůli nám nakoupil pivo a buřty, takže večer byl táborák.

V pátek 13.7. jsme jeli na koupaliště, přičemž jsme potkali Hřeba. Ten se rozhod narazit večer sud, když už jsme se tak sešli, a mimo to měl narozky. Tudíž se plánovaný odjezd nekonal a Dejv nás měl na krku ještě jednu noc. Večerní pařba se docela povedla. Kuřátka byly výborný, pivečko teklo, vínečko taky, dokonce i kytara se našla.... hezký to bylo.

Zlíňáci, všichni, ale hlavně Dejv a Hřebík, díky za pohostinnost. Moc se mi u vás líbilo.

Ráno, v sobotu 14.7., jsme konečně, řekl bych k úlevě Dejvovy mámy a babičky, opustili Zlín a svižným tempem vyjeli na Prahu. Tam jsme zakončili Jawajízdu v sestavě, v jaké jsme i vyjeli a už sám jsem nabral směr k domovu, kam jsem dorazil v 19:00.

Zážitkem toho dne bylo setkání s dvěma trojkolkama a jedním Velorexem, kterej měl nějaký technický problémy, takže jsme měli možnost nakouknout pod habnu. Docela jsem zíral. Na místě dvoutaktního dvouválce trůnila čtyřstovka Yamaha. Jediné, co to mělo společné s původním motorem, byl počet válců. A ten zvuk....

Závěrečné zhodnocení: Celkově mi to ukázalo 2766km, 7x jsme překračovali hranice. Motorka jela jak švýcarský hodinky, počasí vyšlo perfektně, sešla se perfektní banda, prostě zážitek, na kterej se bude dlouho vzpomínat.

Na příští rok jsme se už dohodli, že zamíříme na sever. Kdosi vykládal cosi o polárním kruhu, ale zas až tak zlý to nebude. Takže, Jawaři, kdo se na to cejtí, počítejte se začátkem července. Pojedeme zase a bude to stát za to. Neni nic lepšího, než vzít pár peněz na benzín, sednout na motorku a vyrazit za obzor. Možná konečně doženeme to místo, kde se ty okraje silnice sbíhaj :o)