Tady je Davidovo

(osobní nástěnka)

Jawajízda 2002

ČR, Slovensko, Polsko, 29.6. - 13.7.

Na tuhle jízdu jsme vyrazili v sobotu 29.června ráno od OBI v Praze. Cestou od garáže na místo srazu se Kokodýlovi podařilo ztratit gatě (z nosiče), což je oproti loňsku velký pokrok. Loni se mu tou dobou podělal karburátor. Z Prahy jsme vyjeli v sestavě: Já, Vlčák (J350/632), Kokodýl (J350 rat-bike), a Deadman (J350/639). Ve Valšimi se přidali: Ilona (J250 panelka) a Vojta s Janou (J35/640). Cestou na Vranovskou přehradu se k nám připojil ještě Ice-T (J350/639 chopper) a pod jeho vedením jsme dorazili do kempu Pláž Vranov, kde jsme přenocovali. Původně se mělo spát v Lesné u Znojma na louce u moto-muzea, ale vzhledem k vysokým cenám jsme Lotara (J350/640), který už tam chvíli byl a statečně nasával, ponechali svému osudu a odjeli do zmíněného kempu. Lotar nás dohnal ráno.

Co se týče závad a problémů, přihodivších se cestou, tak jednoznačně tento den vedl Kokodýl. Po ztracených gatích následovala ztráta plachty, pak se mu ucpal palivový filtr, pak mu motor zchroupnul dvě svíčky (na jednom válci) a nakonec upálil kus zdvihátek kladívek, poněvadž netušil, že vačka se musí mazat.

V neděli 30.června ráno, hned při odjezdu z kempu se Kokodýl opět postaral o zábavu, když mu při pokusu o rozjezd spadl řetěz. Vzhledem k tomu, že o napínácích možná kdysi slyšel, ale rozhodně je nepoužíval, nebyl problém řetěz opět nahodit a mohlo se vyrazit. Ale ne moc daleko, další na řadě byl Vojta s pokusem o rozjezd se zamčenym kotoučem. Hodil dobrou tlamu.

Cílem dne číslo 1 byl Lanžhot, přejezd na slovenskou stranu hranic a setkání s Plzeňákama a Zlíňákama. Tím se naše grupa rozrostla o Romixxe s Lenkou (Kawasaki Z500), Fíju s Gábinou (J350/634), Frantu s Romanou (J350 kejva), Mardu s Ivkou (CZ250+PAV), Martyho (CZ250), Čalfu (J250 panelka), Pšeňu (Yamaha XT), Dejva (J350/634), Davida (J350/634) a Hřeba (J350/640). Na české straně hranic to zapíchli Ice-T a Deadman. Patrně povinnosti, nebo nedostatek peněz.

Večer jsme zakempovali tradičně v Nových Zámcích. V místní hospůdce se příjemě popilo, díky čemuž jsem skoro přehlíd, že se k nám připojila Bagíra se svým maďarským přítelem (J350/632). Majitel kempu měl pochopení pro žízeň českých motorkářů, protože po zavíračce nám ještě prodal dvě basy piv.

V pondělí 1. července to vypadalo, že nás opustí Čalfa, jelikož přidřel, a nějak mu to nejelo. Naštěstí pomohla lehce bohatší směs. Podobné řešení se bohužel nenašlo pro Bagíru, která měla problémy s klikovkou (pocuchaná po bouračce). Nebyla schopná jet víc jak 80 a tak se rozhodla jet po vlastni trase.

Během oběda v motorestu vedle nás zaparkovalo německé auto se značkou, která začínala NES ER . Němci moc nechápali, když jsme se u jejich auta všici fotili :o)

Cestou do Liptovského Michala jsme si užili první pozdrav od slovenských hor. Nádherný serpentýny při přejezdu hřebene nasytily krevní oběh adrenalinem a prověřily jak piloty, tak i mašiny. Krizovek pár bylo, ale naštěstí se nic nestalo a všici si to užili.

Místo na spaní se našlo před turistickou ubytovnou v Liptovském Michale. Na tom stejném místě přespávala před dvěma lety Jawajízda 2000. Tam nás taky dojeli Béža s Lenkou. Bohužel ne na mašině, ale autem.

V úterý 2.července ráno jsme vyrazili pěšky (!) do termálních lázní v Bešeňové. Za stovku vstupnýho teda nic moc. Aspoň že ta voda byla opravdu teplá. Ale za tobogán se platilo a jídlo v bufáči bylo zatraceně drahý. Takže jsme se sebrali a vyrazili zpět, že se půjdem někam projet. Najednou se Vlčák s Kokoušem rozhodli, že musej domů a odjeli. Kokouš bez helmy, poněvadž mu spadla motorka a natek mu do ní benzín. Po chvíli přišla SMS, že Vlčák zadřel. Naštěstí to rozhejbali a dojeli. My ostatní jsme vyrazili na vejlet k ledovejm jeskyním. Chybou navigace jsme se ale octli u Liptovské Mary. No nic, vyfotili jsme se a zkusili to znova. Tentokrát správně, ale bohužel už bylo zavřeno.

Večer se dělal oheň a opékání buřtů. Bohužel beze mě, jelikož mě napadla nějaká zákeřná choroba, asi lehká chřipka a trochu úpal.

V noci dovalil Jarda (J350/639 chopper), který se zdržel ve škole, kvůli nějaké zkoušce.

Ve středu 3.července jsme definitivně opustili Liptovský Michal a vyjeli směrem na Dobšinou. Před Dobšinskou ledovou jeskyní se nám nepodařilo zaparkovat, vzhledem k cenám, tak jsme stroje nechali u blízké restaurace a do jeskyní vyrazili na dvě bandy. Druhá parta, jejímž jsem byl členem, se ale rozhodla, že nás jeskyně nelákaj a tak jsme po návratu ostatních vyrazili hledat kemp. Udělali jsme dobře, protože obsluha v restauraci nebyla evidentně na takový nápor připravená a kdybysme tam měli na ně čekat, asi by jsme měli pěkně okousaný nehty. V kempu v Dědinkách se nám ale nelíbilo a tak jsme se vrátili pro ostatní a vyrazili do kempu Podlesok. Cestou jsme si užili pěkný serpentýny na "zkratce", která vedla po silnici třetí třídy, přecházející místy spíš v polní cestu. Celou dobu jsem trnul, kdy se objeví díra, kterou moje tlumiče už neskousnou, nebo stěrk na výjezdu ze zatáčky.

V Podlesku jsme rozložili ležení hned u hospody a začali se občerstvovat. Při tom jsme naplánovali další cestu a rozdělili se na skupiny jedoucí do Polska do Chorvatska (Romixx a Lenka) a zpět do Čech. Plánovalo se stylem: "...takže tuhle mapu přejedem asi tak timhle směrem. Kolik to je? Hm, asi metr, to je sedum set... dobrý, to zvládnem. Kam dál...".

Na čtvrtek 4. července jsme si naplánovali pěší výlet na Prielom Hornádu. Pěkná procházka. Sice nás cestou chytil déšť, ale stačili jsme se schovat v hospodě na Kláštorisku. Mezi lidma se ozývalo kdo co nemá přikrytý a co zůstalo rozložený na motorkách a vedle nich a že v kempu určitě neprší. Omyl. Po návratu do kempu nám zmáčenej Dejvák s Jardou řekli, že takovou průtrž ještě nezažili a informovali nás, čí motorka kolikrát spadla ze stojanu. Kroupy a déšť prej letěly nad zemí vodorovně. Většina stanů v kempu byla naruby a přes cestu ležel ulomený smrk. Naštěstí oba hrdinové stihli většinu věcí a motorek zakrýt plachtama, takže nedošlo k větším škodám.

Odpoledne jsme vyjeli směrem na Duklu. Při hledání kempu jsme lehce zakufrovali. Dejvák se při tom ještě stihnul vykoupat, když při hledání zkratky uvíznul v brodě. Prej od vejfuků šly zajímavý bubliny, než to chcíplo. Kemp v Popradu, kterej jsme hledali bohužel zrušili, což jsme zjistili v pozdních nočních hodinách, takže nezbylo, než přenocovat na louce u vesnice Kokošovo u rybníka. Při vší smůle to nebylo tak špatné. Ráno v pátek 5. července se z budky u louky vyklubal otevřenej bufet, takže byla i dobrá snídaně.

Na pozadí s rybníkem jsme pořídili závěrečnou fotku se všemi účastníky jízdy, rozloučili se s Fíjou, Gábinou, Frantou, Romanou, Ilonou (jeli zpět na Moravu), Romixxem a Lenkou (jeli do Chorvatska) a vydali se směrem na dukelský průsmyk.

Když jsme si důkladně prohlédli všechny tanky, letadla a děla kolem silnice, vydali jsme se směrem k hraničnímu přechodu. Tam se objevil problém. Čalfa neměl zelenou kartu a poláci ji chtěli vidět. No, co, tak ukázal Dejvovu, kterej mu ji prostě a jednoduše před celníkama podal zpátky přes "čáru" :o) Zajímavý bylo, že Dejvák měl v kartě vlastnoručně přepsanou SPZ, poněvadž přepisoval motorku. Naštěstí si celník ničeho nevšim.

Ještě na české straně to otočili k domovu Béža s Lenkou.

Po výměně peněz jsme zastavili u motorestu, že vyzkoušíme místní kuchyni. Pivo hodně dobrý, jídlo taky, akorát mielony nejsou medajlonky, ale karbanátky :o)

Noc jsme přežili v jakémsi charitativním dětském táboře, za 100 zlotých (asi 700 Kč) za celou grupu. Dokonce nám ráno a večer uvařili kotel čaje. V blízké vesnici se asi zprávy šířily hodně rychle. Chvíli po našem příjezdu dorazil místní motorkář, že se doslech, že tam jsme a se všema si potřás rukou. Docela mě dostal. V Čechách by asi něco takovýho nehrozilo.

Sobotu 6. července jsme strávili skoro celou v sedlech, valíc směrem na sever. Večer jsme zapluli do kempu Zacisce - Kozcelóvka. Pěknej kemp u jezera, s hospodou. V hospodě měli celkem dobrý jídlo, ale hlavně dobrý a silný pivo a jukebox. Do jukeboxu jsme narvali asi tak měsíční rozpočet čtyřčlenné rodiny, namačkali Metalicu a AC DC, donesli si slivovičku a začali kalit. Jaké však bylo překvapení některých borců, když po pár kouscích se sokem (pivo s jahodovou šťávou) najednou četli ubrus. Byla to odhadem asi tak čtrnáctka. My ostatní jsme ale zachránili čest Čech a Moravy a poskakovali po improvizovaném parketě co to dalo až do okamžiku, kdy majitel hospody vytáhl jukebox ze sítě. V střízlivé chvilce jsem se rozhlíd a koukám, kolem hospody rodinky s dětma a koukaj na nás. Holt asi nevěděli co to je pořádně zakalit. Teď už to věděj :o) Jelikož vyschnul zdroj piva i muziky, sebrali jsme své padlé a raněné a odešli spát. Domáhat se znovuotevření píp nikdo nerisknul, poněvadž při bližším pohledu se mezi rodinkami s dětmi objevily i policejní uniformy. Když jsme se chystal jít spát, tak se u mě vystřídali asi 4 lidi, brali mi klíčky od mašiny a přemlouvali mě, ať nikam nejezdim. Bylo celkem únavný jim vysvětlovat, že za prvé mašina jde nastartovat bez klíčku a za druhé že se ji snažim jenom přestrkat o 10m dál, kde byl lepší flek na spaní. Mezitím se Dejvák stačil porvat s místníma a ztratit zlatej přívěšek. Ačkoliv se mi podařilo do hledání zapojit i policajty, bohužel se nenašel.

V neděli 7. července ráno nás všichni v kempu zdravili a vedoucí restaurace se přišla osobně zeptat jestli je nám dobře. Mě celkem celkem bylo, ale až po dvou Brufenech.

Kolem poledne jsme potkali typické místní bajkery - na Junácích 350. Pěkná věcička, takovej Junák. Čtyřtakt, jednovál a dá se sehnat za celkem rozumný peníze. Akorát s dílama a papírama by to u nás bylo asi horší. Nicméně, našli se nadšenci (Marty), kteří se chystají si pro jednoho zajet.

Cíl dne bylo tentokrát už moře. Jako vždy to ale nebylo nijak jednoduché. Čalfova mašina rezolutně odmítla fungovat. Příčina byla triviální - prázdná baterka. Dlouho jsme hledali co tomu je, až mě napadlo odmontovat relé, které podivně smrdělo a pod ním jsem našel kraťas na budícím vinutí.

Bohužel jsme se tím ale zdrželi natolik, že jsme ztratili veškerý kontakt se skupinou,která vyrazila hledat kemp, takže jsme se docela projeli, mj. v dešti a dvakrát přívozem přes mořský záliv. Průzkumníci mezitím našli kemp ve vesnici Sobieševo, kde nám pronajali chatku. Byla sice jen desetimístná a nás bylo 12, ale naskládali jsme se. Spárovaný prostě měli nárok jen na jednu postel a bylo vyřízeno.

Dopoledne v pondělí 8. července jsme se věnovali koupání v moři a opalování. Pláž byla nádherná, moře relativně čistý, ale celkem studený. Foukal studenej vítr od moře, což vedlo k tomu, že jsem lehce podcenil sílu slunka a spálil jsem se do ruda.

Odpoledne se nás nějaká ženská (patrně manželka správce) pokoušela vyhodit z kempu s tím, že chatka je rezervovaná. Když ale Jarda zašel přímo za správcem a zamával penězma na další dva dny, tak najednou rezervovaná nebyla a mohli jsme zůstat. Divné, ale radši jsme to neřešili.

Večer jsme vyrazili pořídit pár fotek a nakoupit do Gdaňsku. Prohlídli jsme si přístav z památníku 2. sv. v., vyfotili se, nakoupili klobásky a pivo na večerní posezení a otočili to zpět do kempu.

V úterý 9. července jsme udělali drobné opravy na mašinách (dokonce i Pšeňa na Yamaze). Někteří se šli znovu koupat, mě už to nějak nelákalo. Odpoledene jsme si s Jardou a Pšeňou udělali vejlet k ruskejm hranicím po kose vedoucí rovnoběžně s pobřežím. Dojeli jsme až do vesnice Piesky, tam byla cedule slepá silnice a šlus. Tak jsme se aspoň vydrápali pískem na kopeček u pobřeží (chudáci řetězy a spojky, já se zahrabal až po doutníky) a udělali pár fotek.

Večer se připojil k našemu kroužku kolem ohně, rozdělanýho v zahradnim grilu, kluk co prodával v místním bufetu. Pozvali jsme ho, jelikož měl kytaru. Bohužel, párkrát jsme si s Jardou brnkli, dali jsme mu to, ať taky zahraje a von přerval strunu. Hrálo se dál na pět, ale už to nebylo vono. Když jsem zjistil, že už mě to tam nějak nebaví, tak jsem se vypařil na pláž. Tam už byli Marty, Marda a Ivka. Marty s Mardou byli značně rozkuráženi místním pivem a házeli klacky na projíždějící policejní člun. To mě nějak nezaujalo, tak jsem se radši vzdálil z dohledu a doslechu, plácnul sebou do písku a začal zkoumat, co vlastně maj ty námořnící na tom moři, že se od něj nemůžou odtrhnout. Po chvíli kouzlo letní noci na pláži přilákalo ještě Janu, který ten den taky pivní zábava nějak nesedla, takže se debatilo na téma nesmrtelnost chrousta atp. až do pozdních nočních hodin. Příjemnej večer, občas nejni špatný odhodit masku drsnýho motorkáře. U ohně prej zábava po chvíli umřela, asi únava a místní silý pivo.

Ve středu 10. července v 6 ráno nás opustili Hřeb a David, s tím, že večer budou doma, což se jim prej zadařilo. Měli ve čtvrtek nějaký povinnosti. My ostatní jsme se rozdělili na dvě bandy, dle dlouhodobě udržitelný cestovní rychlosti, a vyjeli směrem na jih. Průšvih ale bylo setkávání. Dohodli jsme se, že se srazíme v každym většim městě u cedule, nebo první pumpy. Nějak jsme ale nepočítali s tím, že do města vede většinou víc jak jedna silnice. Večer jsme si pak užili důkladně kufrování, když jsme se pokoušeli najít místo na spaní. Skončili jsme na parkovišti u silnice. V dálce se blejskalo na časy, takže se objevily obavy, že by mohlo pršet. Nikdo si nenechal vymluvit, že to nemá s deštěm nic společnýho. Déšť opravdu nepřišel, ale mraky a vichr, který se v noci přivalily nevěstily nic dobrýho, takže pár lidí, včetně mě, bylo nuceno vylízt ze spacáků a zakrejvat mašiny a sebe.

Výrazným momentem čtvrteční (11. červenece) celodenní jízdy směrěm do Čech do Jeseníků bylo náboženské procesí, který jsme potkali na silnici 1. třídy (!). Nic proti věřícím, ale tomuhle já řikám vymejvání mozků. Skupiny dětí se držely za ruce a nějaký havrani s megafonama jim tlačili do hlavy tuny keců. Kilometrovej úsek silnice ucpanej, na krajnicích křísili omdlelý, poněvadž bylo hrozný vedro a přitom se nalejvali vodkou. Dětičky mávaly obrázkama svatejch a atletama na kříži. Fanatici.

Večer jsme přejeli čáru, tam na nás čekal Kokodýl, a vydali jsme se hledat nějakej dobrej flek, kde by jsme se navečeřeli. Hospodu jsme našli v Jeseníku na náměstí. Bohužel byla hrozně drahá a mimoto nás vyhmátli policajti, že stojíme na zákazu vjezdu. Naštěstí byli v pohodě, takže jsme nakonec jeli do kempu s policejním doprovodem a ještě nám vysvětlili kde je hospoda, kde zavíraj až pozdě v noci. V kempu jsme se celkem levně najedli, ale úroveň byla otřesná. Personál restaurace nám dával najevo, jak je štve, že kvůli nám musej ještě vařit, a když zjistili, že chcem všici smažák, tak nám to chtěli dát na jeden talíř, aby zamaskovali, že maj málo hranolek. Tudíž jsme dojedli a vypadli odtamtud. V hospůdce, kterou nám doporučili strážci zákona bylo sice dráž, ale když člověk odložil prázdnej krýgl, tak před nim stál novej plnej a zavírali až po půlnoci. Takže v Jeseníku bacha na restauraci v kempu, naopak doporučuju restauraci Koliba cca 200m od kempu.

V pátek 12. července to otočili k domovu Marty, Marda a Ivka. My ostatní jsme jeli do Králík, cestou jsme si prohlídli pohraniční pevnosti, a ve městě jsme se naobědvali v restauračce. Konečně zas jednou guláš s osmi :o) Vojenské muzeum bylo bohužel zavřené, tak jsme skoukli tanky a kanóny přes plot a nabrali kurs na hrad Zubštejn. Pšeňa s Dejvákem už nedokázali déle odolávat volání domova, odtrhli se a zmizeli směrem na Zlín. Zatáčky na silničkách 3. třídy, po kterejch jsme jeli byly hodně vítaná změna po dlouhejch polskejch rovinkách. Tam se jezdí jak v Americe, ...rovně a v úterý mírně doleva.

Nocleh na Zubštejně byl jeden z nejhezčích z celý jízdy. Nádherná zřícenina nasvícená zapadajícím sluncem byla z různých úhlů a s různým popředím vyfocena, potom jsme zapálili oheň, opekli buřtíky, vypili zásoby polského piva Mega Watt (10% alk.), pokecali, paráda.

V sobotu 13. července jsme se postupně rozloučili a rozjeli se k domovům.

Můžu říct, že akce se vydařila víc než dobře. Sešla se skvělá banda, počasí vyšlo, mašiny nezlobily. Nakonec, co může bejt úžasnějšího, než valit s bandou kamarádů po rozpálenym asfaltu kamsi za obzor. Přiznám se, že když jsem doma uklidil motorku do garáže a uvědomil si, že je konec, tak sem to málem vobrečel. Nádhernejch 14 dní, na to se bude dlouho vzpomínat. Doufám, že za rok se sejdem zas. Like a true nature's child, we were born, born be wild.....

Najel jsem 3450 km.

Jak to viděli Marek s Ivkou se můžete dočíst na http://web.quick.cz/CZ250