Tady je Davidovo

(osobní nástěnka)

Korsika, Sardinie

1.6.-.16.6.2007, text: Davy, fotky: Lenka

Tuhle cestu naplánoval Vlčák, který už na Korsice na pár dní byl a chtěl si ji prohlídnout znova a pořádně. Parta se nakonec ustálila na počtu 7 motorek a 9 lidí, přičemž na druhý týden se k nám ještě jeden stroj s dvoučlennou posádkou přidal.

Vyráželo se z Kibicovo chaty kousek od Železné Rudy. Tam jsme po náročném balení s Lenkou dorazili v pátek 1.6. v deset večer. Ostatní byli v hospodě, ale my jsme šli spát, protože na druhý den byl naplánován dlouhý přejezd.

V sobotu jsme chtěli co nevíc ukrojit ze vzdálenosti která nás dělila od trajektu. Jelo se přes německo po dálnici, pak Rakousko. Tam se bohužel dálnice platí, takže poněkud zpomalovačka po okreskách. Následovalo Švýcarsko a přechod v horách do Itálie. Cestou dolů Igor doplatil na prokalenou noc, byl krátkej do zatáčky a zapad do vnitřní škarpy. Museli ho odtamtud tahat nějací taliáni, protože my jsme mu všichni ujeli, což je ostuda jako kráva. Naštěstí se mu nic nestalo.

Večer jsme prošvihli několik příležitostí k noclehu, protože se nám vždy něco nezdálo, až jsme nakonec po šíleném hledání v noci a v dešti totálně vyčerpaní zapadli na zavřenou benzínku kousek před Milánem. Já s Lenkou jsme ještě dokázali na loučce vzadu postavit stan, ostatní usnuli tak jak padli.

V neděli ráno se vstávalo poměrně časně. Po průjezdu Monzou a Milánem se začalo umoudřovat počasí a u moře už jsme si užívali zatáčky v horách pod slunečnou oblohou. Všude jezdilo spoustu místních motorkářů a to tak že nad tím zůstával rozum stát. Dokonce nás předjel jeden skůtr.

Večer v kempu, zhruba 100km před Livornem, jsem zjistil nemilou skutečnost, že mne opouští řetězovka. Po najetí 1200 km jsem řetěz musel napnout o 3/4 závitu a už viditelně neseděl na rozetě. Celkem měla najeto 10 000km, byl to DID 520VL a kola přímo z Yamahy. Bylo rozhodnuto že se ji pokusím cestou koupit. Nicméně po prvotním šoku jsem to propočítal a rozhod, že pokud ji neseženu a hrubě se to nezhorší, tak by jsme měli dojet. Kemp stál 18E pro dva lidi, stan a motorku.

V pondělí jsme se přesunuli do Livorna do přístavu a nalodili se na trajekt Corsica Ferries. Posledních 60 km před Livornem po pobřežní silnici bylo popojíždění od semaforu k semaforu. Pod sluncem pražícím z vymetené oblohy to bylo docela náročné.

Plavba do Bastie trvala 4 hodiny, které jsem většinou prospal. Bageta na trajektu stála 3,5E, ale byla výborná, s korsickym sušenym masem.

Z Bastie jsme přejeli na severozápadní pobřeží k Bobanovi a Markétě, kteří tam měli na týden kousek od L'Ile Rouse pronajatý bungalov. Pohostili nás gulášovkou, někteří se u nich osprchovali a přespali jsme na pláži.

V úterý 5.6. ráno se zatáhlo, občas pršelo. Lenka se poprvé za tuhle dovolenou vykoupala v moři. Jeli jsme po pobřeží na Cap Corse a pak dolů směrem na Bastii. Igi cestou napasoval motorku do skály při vyhýbání se něčemu v protisměru. Naštěstí bez následků.

Kus před Bastií jsme se ubytovali v kempu (za 15E pro nás dva). Večer tam za náma přišel nějakej českej dobrodruh. Prý už víc jak rok na Korsice žije. Tak jsme se dozvěděli nějaké zajímavosti a poměrně příznivou předpověď počasí.

Ve středu ráno bylo už pravé korsické počasí. Sluníčko a vedro k padnutí. Dopoledne jsme se zastavili cestou do Bastie na pláži a vykoupali se v moři. Dál jsme jeli do Corte.

Jak tak píšu: jeli jsme pak dál do ....., tak mne napadá že bych měl vysvětlit co to na Korsice znamená. Pokud někdo má rád zatáčky, tak doporučuju jet na Korsiku. Spolehlivě ho to přejde. Místy jsem se skoro modlil aby byla zas kousek rovina. Některé úseky se zdají být nekonečné a dostat se odněkud někam může zabrat výrazně víc času než by člověk zvyklý na naše podmínky předpokládal.

Corte je neoficiální hlavní město Korsiky , je to opevněná citadela v horách, nějakých 400 m.n.m..My jsme se ubytovali v kempu kousek od centra a večer vyrazili mezi davy dalších turistů prozkoumat město. Po nákupu potravin a vína jsme pak poseděli chvíli v kempu a šli až na vyjímky spát. Ty vyjímky vyrazily na flám do města a podle jejich vyprávění skončili v posledním otevřeném podniku ve městě, v bordelu.

Z Corte jsme ve čtvrtek 7.6. jeli přes hory, mj. po nejvýše položené silnici na Korsice, do Porta a dál směrem na hlavní město Ajacio. Počasí dopoledne trochu zazlobilo, lehce jsme zmokli, ale ani nebylo nutné si brát nemoky.

Noc jsme strávili v kempu kousek před Ajaciem. Zajímavé tam bylo, že na stromech v kempu byly cedulky s vyznačením směru k únikovému východu. Chvíli jsem koumal před čím se na otevřené louce uniká, pak jsem pochopil že před vodou. Pobřeží bylo nedaleko a při rozbouřeném moři zřejmě mohlo dojít k zatopení kempu.

V pátek 8.6. si Kibic před tím než ostatní vstali seřídil ventily. Celej den jsme pak strávili válením se na pláži. Bohužel jsem se dost spálil.

Večer se jelo na výlet do Ajacia, což je rodiště Napoleona a hlavní město Korsiky. Cestou jsme s Igim trochu zakufrovali. Kolona se potrhala, my jsme jeli podle cedulí a přehlídli jsme že na nás na jednom kruháči čekali. Igi naštěstí vytelefonoval kam jet a po chvíli ježdění po městě jsme se našli.

Po přespání ve stejném kempu jsme přejeli napříč přes ostrov na východní pobřeží. Cestou jsme si prohlídli most který projektoval Gustav Eifel. No, most nic moc, děsný vedro a nikde žádnej stín. Takže prohlížení se smrsklo na vyfocení a honem zas dál.

Večer jsme hledali kemp někde před Bonifaciem. Bohužel jsme neměli zrovna šťastnou ruku při výběru a málem nás sežrali komáři. Ten den nás dojel Boban s Markétou a přidali se k nám na zbytek cesty.

V neděli 10.6. jsme zamávali komárům na rozloučenou a přejeli blíž k Bonifaciu do příjemnějšího kempu. Komáři tam byli taky, ale nebylo jich tolik a bylo to blíž města.

Večer se jelo na prohlídku města. Bonifacio je zvláštní v tom, že stojí na útesu a jedna jeho část dokonce na převisu. Rozhodně doporučuju si na tohle město vyhradit víc času. Za prohlídku stojí např. místní hřbitov, tzv. město mrtvých. Každá rodina zde má svůj malý domek, do kterého se ukládají rakve s mrtvými příbuznými. Další zajímavá atrakce jsou schody krále Aragorna. To jsou schody vysekané ve skále, které vedou z města až dolů skoro k hladině moře, kde je vysekaná vyhlídková terasa podél útesů. V centru města jsou místy až nepříjemě úzké uličky, které vznikly z nutnosti namačkat hodně domů na malou plochu. Domy jsou občas opřené trámy jeden o druhý.

Zmíněné útesy a přístav jsme si prohlédli až druhý den z trajektu, který nás převezl na Sardinii do Svaté Terezy. Odtamtud jsme vyrazili směrem na Golfo Arancio a cestou jsme se ubytovali v kempu u moře. Tam jsme se dva dny v podstatě jen váleli na pláži a courali po okolí.

Ve středu 13.6. odpoledne jsme přejeli do Golfo Arancio do přístavu. Jirka se pokusil uplatit ostrahu aby nás pustili na večerní trajekt i když jsme měli lístky až na druhý den ráno. Nepodařilo se a tak jsme se rozhodli přenocovat přímo na parkovišti v trajektovém přístavu. V pizzerii, kam jsme šli na večeři, jsme se stali atrakcí, když si Markéta objednala hned po aperitivu Tiramisu. Nejdřív se báli jestli vůbec víme kam jsme vlezli, ale pak se vše vysvětlilo, dostala svůj dezert, my pizzu a dokonce nám nabízeli i budějovické pivo, když zjistili odkud jsme.

Ráno jsme se přeplavili do Livorna (plavba trvala 6 hodin). Následovala návštěva komplexu v Pisse (vstup na šikmou věž stojí 15 euro, to jsme si odpustili) a pak hltání kilometrů ve směru k domovu. Jak už to bývá, když se člověk snaží ujet co nejvíc, tak ho většinou chytne tma v horách, kde se nedá pořádně přespat. Přesně to se nám stalo, takže další nocleh na benzínce. S Lenkou jsme si drze na asfaltu postavili i stan.

V pátek 15.6. jsme celkem v pohodě, teda až na můj děsivě se vytahující řetěz, dojeli do Nýrska a odtamtud do Uborska, kam jsme byli pozváni na oslavu čtyřicetin kamaráda z Přeštic.

Po velice vydařené kalbě jsem přijel v neděli v pohodě domů. Sám, protože Lenka jela v sobotu ráno narychlo busem do Prahy vyzvednout kamarádku z letiště. Ještě že tak, protože ten řetěz už by to asi nevydržel.

Najeli jsme (z Lovosic do Lovosic) 3473 km, přičemž moje tacho ukazuje o pár procent míň než by mělo. Průměrná spotřeba byla 5,9l, což je na přeloženou Supertenere velice dobré.

Dojmy z cesty jsou tentokrát dost rozporuplné. Podařilo se nám vidět spoustu zajímavých míst a zároveň jsme si užili flákání se u moře na bílé sardinské pláži. Počasí taky ve srovnání s loňskou Normandií celkem vyšlo. Takže teoreticky skvělá dovolená. Bohužel se ale z mého pohledu letos moc nevydařila parta. Taky jsme měli s Lenkou premiéru - poprvé společná dovolená na motorce a ukázalo se že to moc nefunguje. No a k tomu ta řetězovka .... Ale chybama se člověk učí, příště to bude určitě lepší.

Na závěr bych rád vyjádřil svoje uznání Igimu, který jel svou první delší cestu na motorce. I v hodně kritickejch okamžicích to zvládal perfektně.