Tady je Davidovo

(osobní nástěnka)

Skotsko

15.6. - 29.6.2014

Podívat se do Anglie a Skotska jsem chtěl už hodně dávno. Je to Evropa, ale přitom to už svym způsobem Evropa neni. Země o které člověk hodně slyší (a čte, v mém případě), ale je za kanálem a podívat se tam není úplně jednoduché (a levné). Taková trochu exotika. Na kontinentu by se těžko našla země kde tak dlouho nedošlo k žádné velké změně, kte mají staleté tradice takový význam. No a divoká a krásná krajina ve Skotsku, to je kapitola sama za sebe.

Loni se mi podařilo podívat se se sborem na jih Anglie do Summersetu a tehdy jsem se rozhodl, že letos se prostě do Skotska pojede, i kdybych měl jet sám. Naštěstí jsem sám jet nemusel. Na motorkari.cz jsem našel ve fóru vlákno, kde kdosi už přes rok řešil plán cesty do Anglie a Skotska. Napsal jsem mu a dozvěděl se že původně chtěl jet sám, pak přibral parťáka a že se teda můžu přidat taky, jestli chci. Plán cesty už měl perfektně připravený, včetně tipů na kempy atp.. Takže jsme jeli tři, Vincent na Varaderu, Jirka na malym Vstromu a já na mojí letos dvacetileté XTZ 750. Bohužel už jsem prošvihnul největší zimní slevy na lístky na trajekt, takže jsem to měl o pár desítek euro dražší jak Vincent, který objednával v lednu, ale vzal to ďas, peníze budou, my nebudem.

Cestou jsem si psal poměrně podrobně deník, takže letos zas pro změnu zvolím formu deníkových zapisků s komentářem.

15.6., neděle Start ode mě někdy kolem jedenácté přes Cínovec na Drážďany. Vincent jel z Brna, cestou nabral pod Prahou Jirku. Za Drážďanama kufrování, chyběl kus dálnice. Do Hook of Holland nám chybí 480km.

Večer oprava trvale svítící brzdovky. Zbytečně, bylo to něco ve spínačce. Urval jsem kablík od předního brzdového spínače, nutno opravit. Jirka má moc tvrdou přední vidlici. Večer oprava, vycuc kus oleje. Moc nepomohlo, ale aspoň trochu.

Kluci mě cestou nabrali v Lovosicích, což bylo poměrně příjemné. Nocleh v motorestu, nejdražší za celou cestu. Ta vidlice Jirku dost vyškolila. Celou dovolenou mu to skákalo, ani konzultace se servisem Suzuki nepomohla. Až se dozvím co s tím měl tak připíšu dolů do poznámky. Mě zablblo něco ve spínačce. Nakonec stačilo odemknout a zamknout řidítka a bylo to ok.

16.6., pondělí Jirka pořád tvrdej předek. Volal do Suzuki, nepomohli. Přeháňky. Napínání řetězu. Skanzen větrných mlýnů v Kinderdijku.

Příjezd na trajekt dlouho před odjezdem, uvázání motorek, večeře za 16 euro, radler v duty-free za 5,7 euro. Luxusní kajuta. Na kanálu 5 televize se dá sledovat kamera na přídi. Loď Stena Britannica. Vyplutí z Hoek van Holland ve 22:30

Těch radlerů z duty-free bylo za tu cenu 6, zas tak draho tam nebylo. Kajuta byla opravdu hodně dobrá. Se sprchou a záchodem, televize s asi padesáti kanálama, přičemž na jednom byla zmíněná kamera na přídi lodi. Co nebylo moc luxusní byl přístup k internetu. Přihlášení na facebook a jeden jednořádkovej status cca půl hodiny. Tip na přivazování motorky na trajektu - pod vázací popruh se daj rukavice, aby nepoškodil sedlo.

17.6., úterý Vylodění v 6:30. Kus za přístavem kontrola oleje (ok) a snídaně. Přejezd do Newarku. Ubytování u Vincentovo dcery Krisztíny a jejího přítele Petera. Maj kouzelný děti Anabelle a Robieho. S Jirkou procházka po Newarku. Večer víno a pokec. Nocleh v obýváku.

To není chyba, Vincent je původem Maďar, jeho dcera se píše maďarsky.

Ráno jsem se trochu vyděsil že jsem si posunul hodiny špatným směrem a zaspal, protože po probuzení jsem přes příďovou kameru viděl přístav a vykládání kamionů. Ale bylo to v pořádku, jen jsme připluli dřív. Lodní rozhlas nás začal budit až v půl šesté, hodinu před oficiálním připlutím a vyloďovat se začlo přesně.

V Newarku nás čekaly k obědu obrovské porce kuřete. Pak jsme s Jirkou vypadli na prohlídku města, aby měl Vincent klid na přivítání se s rodinou, a koupit víno pro hostitele. Večeře byla taky výborná a ráno nám Peter udělal tradiční anglickou snídani se slaninou, vajíčkama, fazolema a toustem. Krisztíně a Peterovi patří velký dík za jejich pohostinnost.

18.6., středa Přejezd do Edinburghu. Zastávka v Jedburghu, focení opatství. Předtím hledání Hadrianova valu (bezúspěšně) a skotská hranice s dudákem.

Motorka žere docela dost, snad to není předzvěst závady. (6,5l/100km) Kemp Caravanpark Mortonhall, cena 15 liber/osobu/noc. V kempu čech s Intruderem.

Dudáka na hranících jsme stihli jen tak tak. Už balil, ale Jirka ho přemluvil aby ještě zahrál a nechal se vyfotit. První skot v kiltu.

Žíznivost motorky mě dost nemile překvapila. Dřív uměla jezdit i pod šest litrů a ve dvou. Ještě v Německu a Holandsku si brala max. 6,2. Naštěstí se to na těch 6,5 litrech zarazilo. Ale při ceně zhruba 1,3 až 1,4 libry za litr je to poměrně dost.

Kemp byl dražší, další už pak byly kolem deseti liber. Ale byl na okraji Edinburku v dosahu hromadné dopravy. Že nás první motorkář, kterého jsme v kempu potkali pozdravil česky bylo docela překvápko. Jmenoval se Jirka a byl z Prahy. Jel sám.

19.6., čtvrtek Ráno odjezd do Edinburghu doubledeckerem. Lístek na celej den za 3,5 libry. Pokus prohlídnout hrad, moc drahé (16 liber) a fronta. Whisky Experience taky moc drahé (20 liber). Nákup suvenýrů. Royal Mile, na konci Holyrood Palace, dovnitř jsme nešli. Výstup na Arthur's Seat. Celý den s náma byl Jirka (Intruder). Projížďka tramvají, návrat busem 11 zpátky.

Večer přišla Eva, pracuje tu, je z Moravy, bydlí v kempu. Donesla mi zvýrazňovač na kreslení do mapy.

Promazání náhonu tacha, snad to pomůže. Pozvání do Longside.

Tohle byl hodně výživnej den. Už ve středu večer, když jsme u piva kuli plány, se k nám přidal Jirka s poměrně užitečnými informacemi z místních zdrojů, takže jsme po městě courali ve čtyřech. Počasí bylo celý den luxusní, jediný pomyslný mráček na nebi byly pro našince nechutně vysoké ceny za vstupné. Edinburgh je jinak krásné město, bohužel přepňené turisty a krámky se suvenýry, něco jako centrum Prahy. V seznamu navštívených památek a zajímavostí mi v deníku chybí ještě National Museum of Scotland (vstup zadarmo, takže navštíveno) a skotský parlament (tam by nás asi nepustili).

Royal Mile je ulice, stejně jako celé staré město je hodně turistická, ale stojí za to si jí projít. Je prý dlouhá jednu skotskou míli přesně. Nevim, mě přišla v tom vedru teda výrazně delší. Na ní je kostel Tron Kirk, stojí za prohlédnutí. Za focení se tam platí a hlídají to, oba Jirkové o tom vědí své.

Arthur's Seat je kopec ve tvaru sedla, na který jsme vyfuněli v potu tváře. Je z něj pěkná vyhlídka na nové i staré město.

Tramvajová linka je v Edinburku jen jedna a tramvaje na ní nás udivily svojí čistotou. Následně v kempu jsme se dozvěděli že je to tím že je v provozu jen pár týdnů. Ale i tak je kultura cestování městskou dopravou jinde než u nás. Čisto, žádné čmáranice, vajgly atp..

Slečna (?) Eva měla stan kousek od nás a večer zaslechla můj povzdech že nemám čím malovat trasu do mapy, tak mi přinesla z práce zvýrazňovač. Ještě jednou děkuji. Zajímavě řešila své problémy s bydlením (pracovní smlouva do září, byt do června). Prostě se odstěhovala pod stan do kempu.

Pozvání do Longside bylo od Allyho a jeho ženy, s kterými Jirka v rámci své konverzační skoro mánie navázal kontakt. Bohužel jsme se museli omluvit, nevyšlo nám to časově.

Tachometr mě lehce pozlobil, začal kmitat jako předloni v Rumunsku. Tam to bylo předzvěstí brzkého konce. Tentokrát naštěstí neumřel, jen mám trochu pokroucenej náhon, bude to chtít novej.

20.6., pátek Lodní výtah Falkirk Wheel, monument Williama Wallace, přes Perth na Blair Castle. Krajina se začala zvedat, jezera, vřes. Lidi mluvěj divně. Večer trochu komplikovanější hledání kempu.

Celej program dne nám ráno naboural Jirkův problém s Intruderem. Nestartoval. Naštěstí jen slabá baterka.

Spíme za 11 liber v kempu kousek od Inverness. Culloden Moor Caravan Club Site, hodně luxusní kemp.

Falkirk Wheel je rotační lodní výtah. Propojuje průplavy Forth and Clyde Canal a Union Canal a překonává výškový rozdíl 24 m. Pro podrobnosti doporučuji Wikipedii. K monumentu Williama Wallace jsme si vyšlápli na kopec, ale dovnitř jsme nešli. Opět poměrně drahé vstupné.

Jirku ráno Introš trošku pozlobil. Startér motorem normálně točil, ale nenaskakovalo to, nebyla jiskra. Po proměření jsme usoudili, že to může být jedině nízkou úrovní napětí, TCIčko poslalo na cívky už moc málo na to aby skočila jiskra. Vyřešeno pomocí startkabelů. Pokud vim, tak Jirka normálně dojel, už se to neopakovalo.

21.6., sobota Cesta kolem Loch Ness k Fort Augustus východní stranou, zpátky západní. Z Fort Augustus posílání pohledů. Pak z Inverness po devítce po východním pobřeží nahoru, pak přes vnitrozemí po silnici 897. Parádní ouzká silnice (single track), vřesoviště, ovce ...

Spíme v kempu v Thurso za necelejch 12 liber, přímo u moře nad útesem. Nic moc kemp. Počasí střídavý, občas mrholí.

Loch Ness neni nic zvláštního, prostě dlouhé jezero. Pro mne jakožto technika na celém Loch Ness byla nejzajímavější soustava zdymadel ve Fort Augustus přes kterou je k jezeru připojen Caledonian Canal. Pohledy dodnes (1.7.) nedošly.

Tip na silnici 897 získal Vincent někde na motorkari.cz a rozhodně to stálo za to. Akorát člověk musí dávat pozor na protijedoucí auta, silnice je široká jak postel. Na míjení tam jsou rozšířená místa. Skotové ale vždycky zastavili a pustili nás. Když jsme se pokoušeli uhnout my, tak naznačovali ať jedem. Single tracky jsou na severu Skotska poměrně běžná záležitost. Zpočátku to člověku připadá malebné a zajímavé, ale jen do momentu kdy se potřebuje dostat rychle někam dál. Pak to začíná být dost únavné.

Kemp sám o sobě za moc nestál a ještě k tomu v něm sídlila parta Irů, asi pašeráků. Bydleli v karavanech, večer tam překládali dodávky plné sekaček, motorových pil a nádobí, pak zabrali umývárky a sociálky, které zřídili k nepoužití, oblékli se do gala a taxíkem odjeli do hospody.

22.6., neděle Ráno z Thurso na Dunnet Head, nejsevernější místo Británie. Pak zpět a po pobřeží na západ a na jih. Cestou oběd v hotelu. Číšník uměl česky pozdravit a objednat si pivo, byl v ČR na dovolené. Měli jsme tuňákové sendviče, rajskou polévku, kousek haggis a čaj za 11 liber každej. Prší docela dost.

Docházel nám benzin, od tankování najeto 410km. Naštěstí nás poslali k samoobslužné pumpě na karty. Jinak všude zavřeno.

V dešti sebou Vincent praštil, přetočil zatáčku, sjel z krajnice. Vykloubenej palec si sám nahodil, otejká mu to. Motorka podřená. Večer v kempu v Ullapoolu oprava. Páka brzdy (zadní) nejde narovnat. Demontována a zejtra se musí sehnat někdo s autogenem. Blinkr přilepen. Plexi část chybí, nějak zflikováno. Stavění stanů v dešti. Přes den krásná krajina, bohužel v dešti blbě vidět. Kemp jsme platili ráno, 8 liber.

Na Dunnet Head je nejsevernější místo hlavního britského ostrova (the most northerly point of the mainland of Great Britain). Je tam maják a výhledový bod na místě bývalé radarové stanice z 2.sv.v..

První a poslední pokus o oběd v restauraci narazil na to že Britové neobědvají tak jako my, jedí až večer. V poledne si dávají sendviče (a samozřejmě čaj).

Co se týče benzinu, tak ač jsme byli varováni, stejně jsme si naběhli. Benzinek je na severu Skotska málo, jsou to jen stojany někde před místním shopem, který je zároveň úřadovna pošty a v neděli mají zavřeno. Naštěstí náš mluvčí Jirka zjistil v jedné vesnici, kde jsme zoufale postávali u vypnutého stojanu, že ve vedlejší vesnici je automat na karty. Nám mezi tím ještě ochotný domorodec, kterému došlo o co jde, poradil že ve výloze je číslo kam se dá zavolat když je zavřeno.

Ta Vincentova příhoda byla dost nepříjemná, hlavně kvůli tomu palci na levé ruce. Do konce vejletu měl velké problémy se spojkou a rukavici jsme mu museli rozpárat a vždy ráno mu ji na celý den nalepit na ruku lepicí páskou. Obdivuju jak klidně to zvládal, muselo to ukrutně bolet a ruku pořádně nemohl používat. Skoro vůbec si nestěžoval. Motorce se moc nestalo. Zničené plexi, uražený blinkr, popraskaná kapotáž a ohnutý pedál brzdy. Vše se nějak opravilo díky Jirkových zásobám všeho možného (hlavně vázací a lepící pásky). I Vincentův vázací drát přišel ke slovu (pak měl ještě klíč 24 na osu zadního kola a to bylo vše, tomu se říká důvěřovat motorce).

pozn.: Dodatečně (7.7.) jsem se dozvěděl, že ten palec, resp. nějaká kůstka za ním, byl zlomenej. Vincent má na 4-5 týdnů sádru.

23.6., pondělí Krátkej přejezd do Dornie. Ráno (asi) údržbář z kempu narovnal Vincentovi pedál brzdy. Pak jsme si prošli Ullapool, odeslán pohled babičce.

Cestou dolů se vylepšilo počasí, ale bohužel před Dornie začlo zas pršet. Hrad Eilean Donan v dešti, dovnitř jsme nešli. Pak nákup a kemp. Celé odpoledne ve stanech, déšť, nabíjení mobilů na záchodě. Večer se to vybralo. Napínání řetězu, celkem o hodně. Kemp za 8 liber/osobu/noc, ale když jsem platil za všechny, tak si vzal jen 22 liber.

Ten údržbář měl dílnu v autě. Pedál nahřál, srovnal a než jsme si stihli uvědomit že je zpátky, tak ho i namontoval. Evidentně to nedělal poprvý. Pohled narozdíl od těch poslaných o dva dny dřív od Loch Ness už dávno došel.

To počasí nám to udělalo schválně. Když už jsme byli skoro suchý, tak těsně před kempem přišel slejvák.

Mě a Jirkovi se během cesty odporoučela řetězovka. Ke konci už jsme napínali každých 500 km. Ale dojelo to.

24.6., úterý Vejlet na ostrov Skye, nalehko. Ráno mizerný počasí, pak se to během dne postupně vybralo. Návštěva Talisker Distillery. Prohlídka za 7 liber. Koupil jsem malý 5cl lahvičky a jednu dvoudecovku desetiletý.

Pak návštěva Dunvegan Castle. Prohlídka hradu a zahrad. Hrad je spíš zámeček a je to sídlo hlavy klanu Macleodů. Pak cesta zpět. Navečer pěkný počasí, nádherný výhledy.

Kontrola oleje, na F, dolití 2dl, pro sichr.

Finančně náročnej den. Tři malý lahvičky a jedna dvoudecovka vyšly na 20 liber, k tomu vstupné. Pak Dunvegan Castle, tam byl vstup za 10 liber. Naštěstí na nás večer zapoměl majitel kempu, takže jsme ušetřili 8 liber.

Dunvegan Castle je pořád v majetku klanu (rodiny), ale část prostor je zpřístupněná. Zahrady taky stojí za návštěvu. Ale chtělo to lehčí oděv a boty, v motorkářskym to bylo poněkud náročné.

Olej jsem kontroloval každých 1000km poctivě, protože mi první dva dny studenej motor dost kouřil. Ale olej prakticky neubejval, bůh ví čím to bylo.

25.6., středa Ráno Vincent odjel do Newarku. My s Jirkou na Applecross, Redpoint a přes Gairloch a Laide zpátky. Část po trase kterou jsme už jeli z Ullapoolu. Počasí tentokrát vyšlo, celej den sluníčko. Krásný silnice, nádherná krajina, člověk by pořád fotil.

Koupena plynová bomba za 7,4 liber.

Vincent jel za rodinou, my jsme se rozhodli projet si západní pobřeží, které jsme předtím vynechali. Jízda místy jak po horské dráze, silničky že se na ně skoro ani ta motorka nevešla, ale bylo to parádní. Chtělo by se fotit za každou zatáčkou a někdy i častějš. Ale celej ten vejlet (jeli jsme nalehko a vraceli se do Dornie) měřil 350 km, takže jsme museli aspoň trochu jet. Tohle byla asi nejhezčí část cesty, co se krajiny týče. Poradil nám to Němec co kempoval vedle nás a za karavanem si vezl na vozejku BMW s tím, že si na motorce dává jen ty nejhezčí místa.

Tu plynovou kartuši jsem si v pohodě mohl koupit v Ullapoolu, jenže jsem na to samozřejmě zapoměl. Sehnali jsme ji kousek od Applecross v nějaké rybářské vesničce v místním shopu, což byla jedna místnost o rozměrech asi 2x2m. Důležitá informace - kartuše k vařiči je camping gas. Když člověk řekne že chce malou lahev s propanbutanem, tak ho pošlou na benzinku, nebo do místní obdoby OBI.

26.6., čtvrtek Přejezd z Dornie na jih, směr Newark. Loch Lomond jsme nakonec z plánu vynechali, ale byli jsme se podívat na vlak z Harryho Pottera u Glenfinnan, naproti Glenfinnan Monument. Před Edinburghem jsme se napojili na trasu kterou jsme jeli na sever. Před oblastí kolem Loch Lomond jsme byli varováni, že jsou tam dopravní zácpy.

Parádní počasí, nádherná krajina, hlavně nahoře. Spíme v kempu u Scotch Corner za 10 liber/osobu/noc.

Dovolená se nachýlila ke konci. Začátek dálničního přesunu, který bude přerušen už jen trajektem. Jako poslední zajímavost jsme se byli podivat na vlak který ve filmu vozil děti do Bradavic. Od Glenfinnan Monument je možné ho sledovat jak supí po mostě, který je ve filmu taky vidět. Vlak jezdí dvakrát za den tam a zpět. Jirka někde sehnal jízdní řád.

Dudáka na hranicích jsme tentokrát nezastihli.

27.6., pátek Přejezd do Harwiche. Cestou jsme v Newarku nabrali Vincenta. Na dálnici jsme potkali Jirku. Večer psal že je v Doveru. Kemp The Castle Inn u hospody za 5 liber.

Přespání na sobotu nás strašilo od začátku cesty. Trajekt zpátky na kontinent nám totiž jel v devět ráno, o žádném blízkém kempu jsme nevěděli a spát v Anglii "na divoko" je dost problém. Tenhle sympatickej malej kempík se podařilo najít Vincentovi s Peterovou pomocí na internetu. Byl to travnatej plácek za hopodou v který jsme si večer dali "real Ale" (cituji paní hospodskou). Stačila mi jedna pinta a motala se mi hlava. Do přístavu jsme to měli 6 km.

28.6., sobota Trajekt do Hoek van Holland, opět Stena Bitannica. Jízda přes Holandsko, drahej benzín 1,9 euro/litr. Spaní na mezi za Osnabruckem. Vincent se rozloučil, jel do motelu a ráno čáru domů.

Vincent měl doma nějaké povinnosti, tak jel do motelu s tím že se pořádně vyspí, ráno vstane brzo a natáhne to domů do Brna. My jsme to měli domů o pár set km míň, takže nám stačilo přejet Holandsko, abychom toho na neděli neměli tolik.

Dodatečně jsem se dozvěděl že Vincent nakonec v motelu nespal, protože to stálo 50 euro. Zdřímnul si 3 hodiny v dešti někde pod širákem a jel zas dál.

29.6., neděle Přejezd Německa, ve čtyři doma. Jirka si u mě dal kafe a psal že v šest dorazil. Vincent nám psal že si dává kafe v Čechách už když jsme obědvali ještě nějakých 300km od hranic.

Skvělá dovolená. Počasí na to že jsme byli ve Skotsku bylo úplně luxusní. Pršelo prakticky jen dva dny a pak cestou domů přes Německo. Chtělo by to ale výrazně víc času a tím pádem taky peněz. Tohle bylo jen takové letem světem. Zhruba tak měsíc by byl ideální.

Pro Supertenere to byla dost možná labutí píseň, co se cestování týká. Bez patnácti set má najeto sto tisíc, potřebuje generálku a bůh ví kdy se k tomu dostanu. Ale zvládla to na svůj věk perfektně, prakticky bez ztráty kytičky. Jen ta řetězovka a to je spotřební materiál.

Celkem jsem najel 5300km, spálil zhruba 340 litrů benzinu za 13900 Kč. Průměrná spotřeba 6,42l/100km. Lodní lístek stál 153,75 euro (tam přes noc s kajutou). Hotově padlo 240 liber a 100 euro (jídlo, kempy). Celkové náklady 31200 Kč (nepočítám cestovní pojištění a pojištění asistenčních služeb v zahraničí).

Fotky na rajčeti: http://dblue.rajce.idnes.cz/Skotsko_2014/