Tady je Davidovo

(osobní nástěnka)

název: Hlava XXII autor: Joseph Heller překladatel: Miroslav Jindra vydavatel: Naše vojsko vydání: 4. rok vydání: 1985 počet stran: 459 přečteno: 29.5.2019

Slavná prvotina J. Hellera, která ve své době vynikala mezi ostatními válečnými romány. Autor si dovolil použít ironii, satiru a především humor, který je v tomto případě snad ještě více než černý. Ostatní válečné romány seriózně opěvují hrdinné syny Ameriky bojující s fašismem.

Hlavním hrdinou je kapitán Yossarian, který slouží jako bombometčík u skupiny operující v závěru války z ostrova Pianosa v Itálii a zoufale se snaží přežít. Kniha je plná šíleně absurdních situací, např. když proviatní důstojník Milo uzavře dohodu s němci a bombarduje svou vlastní základnu. Přitom se samozřejmě pečlivě vyhýbá přistávacím dráze a jídelně, aby se unavené posádky měly kam vrátit a mohly si sníst něco teplého. Nebo jak Natelyho děvka pronásleduje Yossariana s nožem a nepomůže ani když ji s Hladovým Joem vyhodí s padákem z letadla nad nepřátelským územím. Pár stránek nato autor šokuje čtenáře detailním popisem toho jak Yossarian ošetřuje zraněného střelce-radistu Snowdena, ováže mu ránu na noze, rozepne mu protiflakovou kombinézu a vyřinou se vnitřnosti. Je to kniha o šílenství války, které probouzí šílenství v lidech. Taky o křehkosti lidské osobnosti a morálky.

Skoro se mi až zvedl žaludek, když jsem začal číst doslov z pera PhDr. Eduarda Čejky, CSc.. Nevím jestli to ten pán tenkrát musel napsat, nebo to myslel vážně, ale je to bolševická demagogie nejhrubšího zrna.

Knížku jsem četl podruhé. Poprvé to bylo na základní škole a tenkrát mi moc nedala. Nebyl jsem tehdy schopen pochopit o čem to vlastně je.