Tady je Davidovo
(osobní nástěnka)
Tady by měl být obrázek. Že vy máte zakázané zobrazování obrázků... Povolit!
|
|
Když jsem knížku otevřel a přečetl si druhou předmluvu, tak jsem si říkal že tohle vyprávění už jsem někde slyšel. Koukám na jméno autorky a ona to Denisa Říha Palečková. S Denisou a Richardem Vojíkem jsem měl možnost se osobně setkat na několika kurzech, které vedou mj. na základě toho co se naučili od D. Deidy. Hodně užitečná zkušenost, doporučuju.
Sex jako cesta k Bohu je zajímavý název. Skoro by se dalo říct až trochu provokativní. V knize se ale člověk dozví, že tím není myšlen žádný konkrétní bůh. Je víceméně ponecháno na čtenáři co si pod tím slovem představí.
Mám trochu problém napsat o čem kniha vlastně je. Asi takhle: Zažili jste někdy při milování chvilku kdy jste se propadli někam jinam, kdy jste přestali vnímat hranice svého těla, kdy to přestalo být jen o spojení genitálií a nejkratší cestě k orgasmu, kdy jste si uvědomili že vnímáte emoce partnerky stejně jako svoje... ? Tak o tom. Při čtení jsem si načmáral na záložku pár poznámek o kapitolách, které mne zaujaly. Např. kap. 17 se jmenuje Nikdy nepřerušujte vlákno sexu a je o tom jak může být pro jednoho z partnerů až zraňující chvilková nepozornost druhého a jak se s takovou situací vypořádat. V kapitole 12 na straně 135 Deida popisuje tři fáze růstu mužské síly - V první fázi chce být muž silný v očích ostatních, v druhé fázi hledá vnitřní sílu a ve třetí fázi se otevře síle vlastní hlubokokému bytí, navzdory tomu co si myslí ostatní i tomu co si o sobě myslí sám. Jako poslední příklad odcituji druhý odstavec ze strany 99:
Mnozí lidé zažívají pouze ty nejnepatrnější sexuální rozkoše. Navykli si na sexuální rutinu stimulace vedoucí k nesnesitelnému vzrušení, po němž následuje výbušné uvolnění napětí prostřednictvím ejakulace nebo klitoridálního orgasmu. Takový sex připomíná vepře, kteří se krmí ve chlévě neuronového rozjaření, cpou se energií až k prasknutí, aniž by měli ponětí o stezce vedoucí za hranice takového mělkého rochnění.
Některé knihy tohoto autora se mi podařilo "zhltnout" na jeden zátah, u téhle tomu tak nebylo. Musel jsem čtení několikrát proložit detektivkou, protože jsem měl pocit, že se mi zahlcuje systém a sklouzávám k mechanickému čtení bez pochopení. Hodně k tomu přispívá Deidův květnatý styl vyjadřování. Občas mám pocit že čtu poezii.
Co se týče členění knihy - většina kapitol začíná barvitě vylíčenou praktickou situací, na které autor demonstruje to co pak v textu kapitoly rozebírá. Každá kapitola je následně rozdělena na částí nazvaných Pro něj a Pro ni.
